Wolverine Nepřítel státu

Za mě pecka. Miluju komiksy s Wolverinem utrženým ze řetězu, kde to drápy krájí hlava nehlava. A tohle je přesně takovej wolverinovskej nářez jaksepatří - temný, drsný, nekompromisní a plně zasluhující označení legend Marvelu. Příběh skvělý, vedlejší postavy a motivy ještě lepší. Ano, mohlo to být temnější a krutější, ale v rámci superhrdinského mainstreamu vytěženo maximum. Já jsem naprosto spokojen, Millar (opět) hustě naložil, Romita Jr. oku zalahodil (ta Elektra!). Oba palce nahoru!

Mark Millar vtrhl do mainstreamového komiksu jako uragán a spolu s dalšími autory na přelomu století přinesli hodně svěží vítr do mainstreamových komiksových vod a prakticky ho nakopli do světlejších zítřků. Millar je hodně šikovný a talentovaný autor, který se nebojí utrhnout ze řetězu, být nekompromisní, vulgární a dělat ošklivé věci všem. Od hrdinů, přes obyčejné lidi až po padouchy. V jeho komiksech se umírá hnusně a bolestivě. Mám hodně rád Millerovi autorské věci, při kterých se nemusel držet zpátky a jel doslova na dřeň cenzury. Tento přístup si u Marvelu dovolit nemohl, ale naštěstí mu Marvel nechával vždy hodně volnou ruku a Millar to dokázal vytěžit na maximum. U Nepřítele státu nám Millar dál parádní zběsilou jízdu, která je napínavá a zábavná od začátku až do konce. Millar si dovolí malilinko pomalejší rozjezd, ale po pár stránkách sešlápne plyn až na podlahu, a žene příběh nekompromisně dopředu a přibržďuje jen v zatáčkách. Je to nadupaná adrenalinová jízda, která nutí čtenáře číst komiks v kuse – osobně vyzkoušeno. Scénárista moc dobře pochopil, že pokud by výrazně zpomalil, tak by čtenář začal o příběhu přemýšlet více než je zdrávo, a některé věci by se začaly rozpadat. Proto to do nás Millar žene pod tlakem a nenechá nás vydechnout. A já si to hodně užil a dobře se bavil, protože jsem moc dobře pochopil o Millarovi celou dobu šlo. Jasně, zápletka má spoustu chyb. Jsou tu momenty, u kterých jsem říkal, že už je to trochu moc. Některé věci působily, že se opakují. Hlavní záporák je až moc přehnaně silný a geniální. Jenže pak přijdou momenty, které jsou nehorázně cool, a já hodil všechny chyby za hlavu, a královsky se bavil, tím co mi Millar naservíroval. Úderné hlášky, velkolepé momenty, stovky soubojů, desítky superhrdinů, co si dávají po tlamě a jeden hodně nasraný Kanaďan, který chce všechny zabít. Mohlo to jít více do hloubky? Mohlo. Mohlo to zvolit trochu jiný přístup? Mohlo. Mohl Mark Millar odvést lepší práci? Mohl. Nicméně si myslím, že to co nám Millar dal je parádní nekompromisní komiksový akční náhul, který sice není dokonalý, ale je hodně moc zábavný. PS: Velkou radost mi udělalo, kolik prostoru v příběhu má Electra. Millar moc rád spolupracuje s Johnem Romitou Jr. Spolu vytvořili komiksovou sérii Kick-Ass, ve které vynikla specifická Romitova kresba. A zde mi ta kresba dost sedla a hodila se k příběhu. Romita udělal dynamickou kresbu, ve které vynikne akce, brutalita a je ve všech ohledech krásně přehledná. Já mám Romitovu kresbu a styl hodně rád, ale na druhou stranu pochopím pokud někomu tento styl kresby nesedí a nemá ho rád. O kresbu sešitu číslo 32. se postaral Kaare Andrews odvedl velmi dobrou práci. Jeho kresba je dost jiná, ale pro tento sešit a příběh se hodí. Zde by kresba od Romity působila nepatřičně, ale Andrewsa kresba naplno vystihuje depresivní atmosféru příběhu. Komiks má nádherné barvy, díky kterým vyniknou jednotlivé stránky a panely v komiksu. Až komiks budete číst, tak pochopíte o čem mluvím. Na některých stránkách se zaseknete a bude si je prohlížet desítky minut. Wolverine: Nepřítel státu je to parádní akční jízda, kterou jsem si hodně moc užil. Sice to není dokonalé, ale to v tomto případě vůbec nevadí, protože nám Millar dal povedený a hodně zábavný komiks, co se čte jedním dechem. Takže pokud chcete nekompromisní akční jízdu s marvelovskými hrdiny, tak tohle je jasná volba. Pro všechny fanoušky tohoto hrdiny povinnost.