Winton nebyl sám

Život Nicholase Wintona jsem znala z filmu, televize i internetu, ale nepamatuji se, kdy jsem v dospělém věku četla komiks. Natož na takovéto téma. Ale pokud už jsem si měla nějaký vybrat, tak tento stál za to! Mohu jen doporučit, tato kniha má vše, co má dobrá kniha mít - velmi silný příběh, dobré kresby, výstižné "bubliny", sympatické hlavní hrdiny a občas krátký, jasný text. Vše je podané citlivě, přesto umocněné těžkou dobou. Nepomyslela bych si, že komiks může být tak silný. "Toho dne jsem taky poprvé viděl, jak se loučí rodiče s dětmi. Vypadalo to, že každé dítě má snad deset příbuzných, podle počtu lidí, kteří tu stáli. Nikdo neplakal. Skoro nikdo. Nikdo nechtěl děti vyděsit." "…a to je asi vše k tomu, jak jeden tenkrát bezdětný londýnský burzovní makléř k 669 nevlastním dětem a tisícům vnoučat a pravnoučat přišel."

Věděli jste, že přesně v tento den 14. března roku 1939 odjel první vlak z tehdejšího protektorátu, který měl na palubě první zachráněné děti? A věděli jste, že o jejich záchranu a záchranu mnoha dalších se nezasloužil pouze Sir Nicholas Winton? Za jejich záchranou stojí úsilí i Doreen Warrinerové, Trevora Chadwicka, Beatrice Wellingtonové a Marie Schmolkové... Mě samotný příběh Nicholase Wintona není cizí. Věděla jsem také, že k takovému činu potřeboval pomoc... Neznala jsem však jména těchto lidí. Přijde mi, že historie si pamatuje už jenom Sira Nicholase a na ostatní hrdiny tehdejší doby se zapomnělo. Ale díky této knížce znovu jejich jména a skutky ožívají! Jsem vděčná, že se i v době největšího zla a beznaděje mezi námi najdou tací, kteří nepřestavají věřit v dobro a aktivně se podílejí na jeho šíření. Prokazují hrdinství a odvahu, které nemají obdoby a přitom za jejich zásluhy nechcou slyšet žádnou chválu a uznání. Věří totiž, že není-li něco absolutně nemožné, musí existovat způsob, jak toho dosáhnout. Nové vydání tohoto příběhu v komiksové podobě mě opravdu nadchlo a chytilo za srdce. Proto děkuji @kosmas.cz ,že jsem si ho mohla přečíst. Nebylo to sice pro mě nic nového, ale i přesto jak textové, tak grafické stránce věrohodně líčí události v tehdejším Protektorátu. Co bych ale nečekala, tak že mě příběh i u jednoho okamžiku rozesměje. Ne všechny události totiž byly odhaleny a dodnes zůstávají tajemstvím a právě proto mě rozesmála "scénka", kdy šla Wintonova maminka na Ministerstvo vnitra a jako neohrožená hrdinka tam vykopla dveře. Přeji této knize co nejvíce čtenářů. Protože převážně v dnešní době je nesmírně důležité připomínat si historii v jejím rizím světle, aby se nezapomnělo na zvěrstva, které byly pachané a hlavně, aby se už nikdy neopakovaly.