Na knihu jsem se zprvu těšila, po shlédnutí hodnocení jsem ji dlouho odkládala, až na ni konečně došlo. Jakkoli by mne příběh zajímal, autorův styl vyprávění (ještě ohraničený připomenutím jeho vlastní návštěvy některých míst, obtížně dosažitelných pro jiné smrtelníky, přitom ale bez jakéhokoli dalšího významu pro cokoli) byl prostě natolik nestravitelný, že pro mne celý příběh zabil, přesněji odradil mne jej vůbec celý přečíst. Skákání od jednoho k druhému, podivné dialogy, žádný úvod, najednou se vynořují další postavy, prostě bez ladu a skladu, jakékoli plynulosti a srozumitelnosti... Upoutávka na obálce je na expedici k jižnímu pólu, ale o ní to až tak docela není, Wildových výprav je tu víc. A navíc taková kniha by se neměla obejít bez mapy a ubohé černobílé fotky bez popisků. A překladatel tomu nasadil korunu používáním nepřeložených anglických pojmů, které navíc vydatně skloňoval: do "white-outu", v "pack icu", "icebergy" - naprostá hrůza.

Mám rada príbeh o Shackletonovej expedícii, Messnerov Wild nie je prvá kniha, ktorú som o nej prečítala. Preto som príliš neváhala, keď som ju kedysi zahliadla ako e-knihu v nejakej zľave a kúpila si ju napriek tomu, kto ju napísal. Napriek, pretože Messnerov pátos-filozofický štýl mi nesedel už v príbehu o dobývaní Matterhornu. Inak to nebolo ani v tejto knihe. Príbeh o Shackletonových a Wildových expedíciách bol dobrý. Opis boja o prežitie po zovretí driftujúcim ľadom a neskôr na Sloňom ostrove bol výborný... ale filozofické debaty medzi hlavnými hrdinmi a vnútorné myšlienkové pochody Franka Wilda ma občas znervózňovali, lebo som im jednoducho neverila. A to som asi mala.