Wika

Ano, ano, ano! Souhlasím s názory a komentáři, že se jedná o naprosto dokonalou, nápaditou, graficky úchvatnou, komiksovou BOMBU - PODÍVANOU! Vše se nádherně zahalilo, zalilo převládající žlutou - zlatou barvou, která tento barokní steampunk, silně ladí do mysticky nevšední pohádky. A v tom je trochu můj problém. Ačkoli je pohádková kresba neuvěřitelně pestrá, tak hlavní postavy v ní, jejich charaktery jsou jednoduše předvídatelné - černobílé. Hned se ví, kdo je kdo..., co je dobro a co zlo... Proto jsem dala nakonec o jednu hvězdičku méně. Každopádně všem těm, kteří mají rádi tak trochu jiné "pohádky" a nebudou se zde ošívat, nebo pobuřovat nad některými výjevy..., či je nazývat sexistickými..., tak těm tuhle velkolepou Wiku, rozhodně doporučuju.

Wika na mě vyskočila při filtrování v sekci erotických komiksů. Po letmém nahlédnutí jsem v četbě dala přednost Druuně, protože vizuál mě odrazoval. Druuna je realističtější, ale erotický náboj pro mě neměla žádný a příběh byl s pokračujícími díly čím dál divnější, takže jsem z celé četby vyšla spíše neuspokojená. (Ano, ten dvojsmysl je tam záměrně.) Po Wice jsem dnes sáhla, protože jsem potřebovala nějakou "jednohubku", než si vyberu něco k dlouhodobějšímu čtení, a bylo to velmi příjemné překvapení! V zásadě souhlasím s ódami i výtkami všech komentářů níže. Zařazení mezi erotické komiksy nerozumím, protože erotika se zde sice vyskytuje, ale pomálu, velmi cudně a jedná se o láskyplná spojení. Příběh přináší všechno to, co mám na fantasy ráda, i když je to plné klišé a je to předvídatelné. Je zde zhrzená láska, intriky, ukryté dítě s velkým potenciálem i osudem, charismatičtí padouši, mentoři a průvodci a nechybí ani závěrečná epická bitva. Asi jsem divná, ale nepřišlo mi to přehnaně sexuální ani násilné. Kniha je neskutečně kvalitně provedená, rozkládací stránky jsou překvapením i dárkem pro čtenáře a považuji je za velice osvěžující a dobrý nápad. Jen tedy nesdílím nadšené ovace stran kresby, i když před její propracovaností a detaily smekám; ani si nechci představovat, jak dlouho se s Wikou kreslíř potýkal. Na mě to však bylo velmi přeplněné, barevné, odvádělo to moji pozornost od děje a hůř se mi soustředilo - a to si myslím, že jsme člověk hodně vizuálně založený, podobě hrdinů jsem musela přijít na chuť. (Původně jsem zvažovala dát za to jednu hvězdu dolů, ale jestli ode mě Druuna dostala tři, tak tady je to na plný počet.) Když jsem se ale podřídila zákonitostem obrázků i světa, neskutečně jsem si příběh užila a dokážu si představit, že bych si ho mrtě užívala i na stránkách knihy, obzvláště byla-li by hlouběji vykreslena psychologie jednotlivých postav. Kupříkladu Běs je postava jako víno, nemluvě o samotném Oberynovi.