To je jedinečný příběh, něžný, křehký i silný, takový jako je jeho hlavní hrdinka, holka z bažiny... V Severní Karolíně, v nedotčené přírodě laguny a daleko od lidí, někde až tam kde zpívají raci, stojí rozpadající se chatrč. Tam v bažinách žije děvčátko Kya. Opuštěná všemi blízkými čerpá sílu z přírody, která jí pomáhá překonat mnohá zklamání i předsudky lidí....A nevzdává se. Ta kniha je tak krásná a závěr nemohl být napsaný lépe. Nemyslím tím ale dobrý nebo zlý konec, ( to bych neprozradila!), jen prostě takový, který příběh nepokazil. Velké doporučení !!!

Román o lidské bídě a zároveň oslava jižanské divočiny. Zpočátku člověk trne nad všemi těmi útrapami, jakými holčička Kya Clarková prochází, obzvláště je-li sám rodič a dokáže se vcítit do mentality dítěte zcela odkázaného na vůli dospělého. S přibývajícím počtem stran pak vyvstává otázka, kdo je pachatelem chladnokrevné vraždy, k níž v bažinách došlo, ale pravdou je, že tahle linka má ve vyprávění spíš vedlejší roli. Z vyšetřování mimo jiné hezky vyplývá, jak snadno se jeden může stát terčem obžaloby jen proto, že je jiný, obzvláště pohybujete-li se v místech, která nemají daleko k označení „díra na konci světa“. Ovšem to, na čem Delia Owensová primárně staví, je popis lokální fauny a flory. Dokáže strhnout vlastně docela banálními informacemi o ptácích, mušlích, žabách a dalších stvořeních, což příběhu dodává takřka snovou atmosféru. Závěrečné vyústění je pak tečkou, potvrzující, že řád matky přírody je v mnoha ohledech spravedlivější, než civilizace, ohánějící se paragrafy a zákony.