Where Rainbows End

Jako první jsem viděla film a přiznávám, že ho miluji! Mile mě překvapil styl jakým byla kniha napsaná a jsem velmi překvapená, že ani jednou jsem film nesrovnávala s knihou nebo naopak. U knihy jsem se neskutečně bavila a fandila oběma aktérům! A že byl konec skoro jako z červené knihovny? Po x letech čekání a kroužení kolem sebe si ho oba zasloužili.

Filmové zpracování jsem viděla už hodně dlouho předtím, než jsem přečetla knihu, takže jsem celou pointu knihy už znala. K jejímu přečtení jsem se ale dostala až nyní. Musím říct, že film a kniha se od sebe dost liší. Zejména v tom, že film se zabývá spíše tou částí Rosiina a Alexova života, kdy byli oba ve věku okolo 18-30 let. Na rozdíl od knihy, která se mi zdála že tuto věkovou kategorii dost odflákla a přelétla. Zrovna toto by mě docela zajímalo. Jak se například Rosie cítila v této době, protože věřím, že to je velice těžké období a to nejen pro ni. Další pokračování příběhu se mi zdálo místy až zbytečně zdlouhavé. Vlastně z toho plyne jedno velké ponaučení. Lidi, mluvte o svých problémech a citech. Nesnažte se to tutlat v sobě, může vám to zkazit zbytek vašeho života. Postavy mi nijak víc nepřirostli k srdci. Ne že by mi byli nesympatické, ale ve srovnání s filmovou verzí, kde mne nadchly mnohem víc, se to s knihou nedá srovnat. Je vidět, že herci odvedli skvělou práci. Slyšela jsem hodně smíšených názorů ohledně formy knihy - dopisy, emaily apod. Za mě je to super originální nápad. U některých pasáží jsem sice litovala, že se blíže nedozvím nic o pocitech postav a spíše byli vylíčeny oklikami prostřednictvím právě těch emailů a zpráv, ale samotný nápad je výborný a musím říct, že se i ke knize dobře hodí. Určitě pro mě budete tato kniha jeden z objevů letošního roku.