Tak tahle kniha mě okouzlila svou neobvyklostí. Příběh sourozenců, který vám z tvrdé reality uniká do fantazie mystična, v které se mnohdy ztratíte. Poetický příběh o lásce, přátelství, smutku, odpuštění, ale i o naději. Každý, kdo bude chtít, si zde tu svoji naději najde. ,, A bojíš - li se, že jsme se rozloučili navždy, jen zavři oči a pod víčky mě najdi." Po dočtení mi bylo tak krásně smutno.

Jsem z té knihy trochu rozpačitá - na jednu stranu úžasné vyprávění, zvláště v části, kdy je hrdinka ještě malá holka. Na druhou stranu - spousta příhod, které se rozjedou, něco naznačí a...nic. Je zřejmé, že Ellu jako malá prožila znepokojující zážitek. Ale co se přesně stalo se nedozvíme. A jak na příhodu reagoval Ellin bratr, když se o ní dozvěděl, vlastně taky ne. Motiv Ellina králíka zvaného bůh se taky nadějně rozjede, ale opět se rozplyne do ztracena. I Ellina nejlepší kamarádka, nájemníci penzionu, který vlastní její rodiče. Prostě spousta příhod a nesourodých věcí. Některé z věcí, které Ella zažila by ji patrně měly poznamenat, ale vcelku to vypadá, že prožívá docela idylické dětství. Ale abych jen nekritizovala - všechny ty příhody jsou napsány velmi čtivě a dobře - o to více jsem pociťovala potřebu jejich uzavření. Svým způsobem nakonec většina z nich uzavřena je a nakonec všichni dopadnou docela dobře. Možná, že to je jako v životě - taky toho prožijeme mnoho a mnohé se tak docela neuzavře. Od knížky většinou čekáme, že to co v ní bude, bude mít nějaký smysl, v životě se to nestává. Takže to byl možná autorčin záměr. A přes všechny výhrady si myslím, že stojí za to si knihu přečíst.