Bruce Dickinson je vskutku renesanční člověk. Jak dobře známo, není "pouze" zpěvákem legendárních Iron Maiden, ale věnuje se i spoustě dalších činností, a to nejen pouze na nadšenecké/amatérské bázi, ale i té profesionální. Právě této stránce svého života se ve své autobiografii věnuje především, a právě proto je to tak skvělé počtení. O Iron Maiden už se popsaly stohy papíru. Tady jejich alba figurují převážně jako záchytné body na časové ose. Samozřejmě se tu probere cesta do jejich sestavy, následné nahrávání "The Number of the Beast" a další zásadní momenty, avšak povětšinou se jednotlivé desky shrnou pouze do celkem výstižného - tři měsíce se nahrávalo a pak bylo nekonečné tour. Tuhle rutinu Dickinson narušoval právě pěstováním koníčků, které časem trochu přerostly, ať už je to reprezentace Velké Británie v šermu nebo pilotování komerčních letů u aerolinek. A taky filmování, přednášení či vaření piva. A psaní, to mu jde také. Kniha nenudí, vybírá si k popsání zajímavé momenty, nesoustředí se ani tak na Iron Maiden, jako na sebe (z hlediska hudby jsem ocenil hlavně pozadí vzniku jeho sólovek) a má schopnost dobře vykreslit popisované situace. Samozřejme nechybí ani typický britský humor. Jeho život je zkrátka naplněný tolika událostmi a zvraty, že si to o sepsání prostě říkalo.