Wellington

Bída a utrpení. Ve zkratce řečeno. Ačkoliv ze svého rozhořčení, hořkosti, zklamání a lítosti se budu muset trochu rozepsat. Jelikož Wellington je jednoznačně ohromující osobností válečnicko-politické sféry 19. století Británie i Evropy, chtěl jsem si o něm něčeho přečíst. Původně jsem chtěl sáhnout po knize Daniela Rese - už proto, že ostrovní království jeho knihu chtělo pro vlastní trh - ale nedopatřením jsem sáhl po knize pana Elbla. Ať už autor, s jehož jménem si má mysl často chtěla nepřívětivě zahrát jazykovou hříčku, zamýšlel knihou stvořit cokoliv, je výsledkem všechno jiné, kromě monografie osobnosti Wellingtonovy. Pro chybějící vypravěčskou schopnost, což se dá odpustit, je mírně řečeno těžko čitelná. Jenže o odbornou práci se také nejedná, protože postrádá jakýkoliv poznámkový aparát. O zdrojích citací ani nemluvě. Vlastně tu Wellingtona těžko hledat, protože je to spíš kompilace mnoha nahodilých informací a kniha vypráví spíš o bitvách a situacích, kterých se vévoda účastnil, nebo událostí, které kolem něj proudily bez většího jeho přispění. Příkladem budiž, že zatímco Wellington celé své působení na Pyrenejském poloostrově shrnul krátkým odstavcem, Elbl k tomu potřeboval celých 200 stran! Arthur Wellesley se Wellingtonem stane až na straně 178. Stejně tak je mi záhadou, k čemu je (téměř jakémukoli) čtenáři detailní dvacetistránkový popis dva dny trvající bitvy u Talavery. Potažmo kompletně přepsaný soupis pozvaných hostů plesu vévodkyně z Richmondu. Je docela dobře možné, že problém je ve mně, že jsem nebyl schopen knihu pochopit. Nepamatuju si, kdy se mi stalo, že knihu, kterou jsem začal číst, jsem nakonec spíš pročítal, načež jsem obrazovou přílohu jenom proletěl, doufal v poslední stránku a v mezičase přečetl dvě jiné knihy. Vím jen, že panu Elblovi se ve vší úctě na budoucno vyhnu jako čert kříži, ať už by psal o čemkoliv. A po jeho "britském buldokovi s tváří gentlemana" je doporučeno sáhnout jedině v případě, že bych chtěl detailní popis bitev a válek 19. století, v nichž se Britové objevili. Jinak je kniha- zvlášť pokud si člověk neutvoří sám poznámkový aparát skrze celých 520 stran - horko těžko použitelná.

Nejsem historik ani milovník válečné doby napoleonské, ale chtěla jsem se aspoň trochu poučit o Wellingtonovi, který pochopitelně zůstává ve stínu Napoleona. Však i on sám bez debaty Bonaparta označil jako největšího válečníka, a to všech dob. Nicméně tahle kniha mi nijak nepomohla v dobré orientaci: text není dostatečně členěný, dlouhé citace jsou bez odkazů na zdroje, zdroje nejsou četné, ale hlavně chybí rejstřík a aspoň stručný přehled Wellingtonova životaběhu, včetně letopočtů bitev.