Warhammer Stříbrné hřeby

Mně se to líbilo. Pět povídek a všechny mi přišly dobré a nechyběl ani humor. Bylo to skoro stejně dobrý jako ten první díl o Drachenfelsovi. Druhý a třetí díl mi přišel nijaký.

Musím přiznat že na tuto knihu mám velice rozporuplný názor. Povídky jsou dosti čtivé, a dá se říct že Jack Yeovil patří k lepším spisovatelům Warhammeru, ale co se týká atmosféry... ta mi dělala problém. Hlavně ukotvení světa mi přišlo dosti nekompaktní ze světem Warhammeru. Ať se to týkalo popisování světa, kdy v jedné povídce trpasličí pevnost Zhufbar, byl popisován jako Říšské město, nebo samotný popis trpaslíků, kteří mi spíš svým popisem seděli na hobity. Nebo popisování historie kdy mluvily o synovi císaře Karla Franze, ale přitom měl jméno jeho otce. Nebo popisování několika set Letého vládnutí upírky Carevny Katariny v Kislevu, která mi taky do světa nezapadá... Poslední výtku, i když bych mohl najít více příkladů, byl samotný popis upírů, a jak je lidé vnímaly. Je pravda že jsem nečetl trilogii o upírce Genevieve, která by mi to možná osvětlila. Ale zato jsem četl o Ulrice, a mám přečtenou celou sérii Zabíječe, a tam jsou upíři vnímáni velmi negativně. V těchto povídkách k nim lidé měli vcelku neutrální postoj, což mi do světa Warhammeru nesedí. Poslední hřebíček byl špatný český překlad. Používání slova skřet pro popis goblina či orka je prostě jak z devadesátek, přitom kniha v českém překladu vyšla v roce 2016. Váhal jsem mezi dvěma až třemi hvězdičkami, tři bych dal pro samotnou čtivost příběhů. Ale nakonec musím dát jen dvě, pro rušivé pasáže popisu světa.