Wager

Úžasná kniha. Smekám před autorem, musela to být mravenčí práce, sesbírat všechny informace, utřídit je a dát dohromady takhle čtivou věc. Být to fikce, tak si řeknu, že je to přepálené, překombinované, že to prostě není možné... Je neskutečné, jak byli lidé dříve houževnatí. A také jak i v podmínkách života a smrti dbali na hierarchii, bylo to nezbytné nebo absurdní? Moc mě bavil i popis příprav na výpravu, detaily života na lodi, i závěrečná soudní jednání. Tolik zmařených životů v podstatě kvůli pýše a ničemu. Válka o Jenkinsovo ucho, to si budu ještě dlouho pamatovat. Kniha se mi opravdu líbila, ovšem chápu, že styl nemusí vyhovovat každému.

Beletrizovaná literatura faktu se četla dobře, nudily mě jen několikastránkové výklady o kvalitě dřeva nebo nabíjení děla. Co mě ale neskutečně vytáčelo, bylo neustálé poučování autora, že Evropané byli imperialisti, otrokáři a rasisti. Škoda, že neexistuje stroj času, který by Davida Granna přenesl z jeho luxusního bytu v New Yorku do "dřevěného světa" 18. století. Mohl by osobně hladovějícím trosečníkům vysvětlit, že strach před "divochy" je důsledkem jejich "hluboce zakořeněných předsudků". A co by asi říkal kadet Byron, kdyby se dověděl, že jeho oblíbená kniha Robinson Crusoe je podle autora oslavou britského kolonialismu? Obě skupiny trosečníků na svých kocábkách a s ubohým vybavením prokázali neuvěřitelnou statečnost a vůli k životu. Pro autora to ale byli především rasisti a sluhové imperialismu, protože označovali Patagonce za "divochy" a pomáhali "impériu vytvořit mytický příběh o moři". Historie lodi HMS Wager je příběhem o lidském utrpení, krutosti, zradě a zbabělosti, ale také o lidské odvaze, vytrvalosti a boji s přírodními živly. Zneužít tuto tragickou historii ke kázání o morálce mi přijde jako chucpe. S tímto spisovatelem jsem definitivně skončil.