W.I.T.C.H. Komiks 16-18

Tohle je prostě nostalgie. Jako dítě jsem nedočkavě vyhlížela nové vydání časopisu W.I.T.C.H. a jsem opravdu ráda, že se Egmont rozhodl komiksy znovu vydat. Stejně jako u předchozích dílů jsem se do čtení pustila ihned po tom co mi dorazil domů a opět jsem si ten návrat do dětství užila. I když se v příběhu jako takovém občas najdou mezery i tak se mi pořád líbí. Autorka musí na velmi malý prostor vměstnat spoustu děje a emocí a daří se jí to. Během krátké chvíle s hlavními hrdinkami prožijete radost, smutek, zlomené srdce i řádku dalších emocí. Navíc kresba komiksu je opravdu velmi pěkná a já si pokaždé s obdivem prohlížím doplňující obrázky v komiksu. Těším se na další díly.

Moje dětství. Na každý díl co vyšel jsem se strašně těšila a netrpělivě vyhlížela další. Příběh Strážkyň Kondrakaru je mými vzpomínkami na dětství, kdy dospělý svět byl ještě daleko. Je super, že jsem si ten příběh mohla znovu prožít a zavzpomínat. Líbí se mi grafické zpracování i romantické linky, které jsem jako stejně stará prožívala s hlavními hrdinkami a snila o svém Calebovi, Nigelovi, Martinovi, Erikovi nebo snad Mattovi? :)