Vzteklina

Už od prvních řádků mi bylo jasné, že se tady odehrává něco mimořádného (aniž bych musel mít extra empatii nebo obrazotvornost; možná mám sklon dokonce až k idiocii). Hra s lékařskou zprávou. Křehkost hranice mezi nemocí a láskou. Dvojí gender v dialogu. Kongeniální ilustrace. Post-surreálno, podvratná naivita i popularizace konceptuálních prvků. Kybernetika, erotika, gramatika. Absence psa. A ticho, které mluví. Proslýchá se, že Vladimíru Mertovi se díky úspěchům Apoleny Vybíralové zvýšily prodeje desek. "černá bez tebe je mnohem míň barevná než černá s tebou"

Sbírku jsem přečetl snad 3x ve snaze najít vlastní omyl a zachytit, co mi možná uniklo, každopádně téměř každá individuální báseň mi připsala jazykově nudná, kýčovitá a emočně plochá až šablonovitá. Bylo mi to líto; soudobou českou poezii čtu na denní bázi a s podobným pocitem se setkávám relativně často. Nevím, jestli mi chybí vzdělání či cit nebo jestli mi dnešní básnění prostě nesedne, přestože se mu tolik věnuji… Ocenil bych nápadité grafické zpracování a barevné dělení básní simulující dialog. Snad 1-2x mi něco připadalo nápadité či vtipné, ale krásného jsem ve sbírce, snad kvůli vlastní idiocii, nenašel zhola nic. Nic si z ní nepamatuji, nic se mě nedotklo, nemám se k čemu vracet. Podtrženo sečteno: zhruba v půlce jsem se už strašně nudil a bylo mi to líto.