Vzteklina

Sbírka začíná lékařskou zprávou, která rozehrává rámcový příběh a předkládá stěžejní témata (milostný příběh, fatální nemoc - ať už má představovat cokoli, nabízí se např. nekompatibilita jedince se společností, toxický vztah, vnitřní démoni apod.). Zároveň se jedná o poeticky zajímavý text. To jsou podstatně lékařské zprávy obecně, určitě někde už je básnická sbírka, která je z nich složená, jen ji ještě neznám. Poetika sbírky je konzistentní. Básně jsou rytmické, významové členění textu je jednoznačně určeno veršem. Zároveň jsou ale texty natolik prozaizované, že působí jako skutečný rozhovor dvou mluvčích. Repliky jsou sice plné básnických obrazů, ale do velké míry uvěřitelných i v proudu řeči (jako když se někomu snažíte vysvětlit svůj pocit a používáte u toho přirovnání). Básně mohou tendovat k teatrálnosti, sloganovitosti, kýči - ale to vše v textu zároveň funguje jako rétorické figury. Jednotlivé texty jsou zpravidla vystavěny kolem jednoho obrazu, buď paradoxního nebo připraveného pro nečekanou pointu, což na úrovni jednotlivých textů funguje dobře, ale postupně to může začít působit samoúčelně nebo šablonovitě. Taky se mi krom rodu nedaří najít žádný stylistický rozdíl mezi mužským a ženským hlasem, v což jsem doufal, jelikož je na jejich střídání kniha vystavěna. Úhrnem vzato se ale jedná o funkční způsob, jak napsat sbírku milostné poezie, což je prostě hodně náročná disciplína. Kniha je mimo to krásná, byla jí věnována velká péče a nakladatel se nebál jít do takových autorčiných požadavků, jako je dvojí barva písma nebo sazba kaligramů. Výsledkem je sbírka velmi hravá, zábavná a dokonce odpočinková.

Sbírku jsem přečetl snad 3x ve snaze najít vlastní omyl a zachytit, co mi možná uniklo, každopádně téměř každá individuální báseň mi připsala jazykově nudná, kýčovitá a emočně plochá až šablonovitá. Bylo mi to líto; soudobou českou poezii čtu na denní bázi a s podobným pocitem se setkávám relativně často. Nevím, jestli mi chybí vzdělání či cit nebo jestli mi dnešní básnění prostě nesedne, přestože se mu tolik věnuji… Ocenil bych nápadité grafické zpracování a barevné dělení básní simulující dialog. Snad 1-2x mi něco připadalo nápadité či vtipné, ale krásného jsem ve sbírce, snad kvůli vlastní idiocii, nenašel zhola nic. Nic si z ní nepamatuji, nic se mě nedotklo, nemám se k čemu vracet. Podtrženo sečteno: zhruba v půlce jsem se už strašně nudil a bylo mi to líto.