Vzpoura v Treblince

Přišlo to 2. srpna 1943, to je datum, na které nikdy nezapomenu. Stromy v provozní části tábora se ani nepohnuly. Oblaka kouře a nechutný zápach nám visely nad hlavami ze spálených i hnijících těl obětí plynových komor. Byl to výjimečný a jedinečný den, v jaký jsme doufali a čekali na něj. Srdce nám bušila nadějí, že možná přece jen naplníme dlouho hýčkaný sen. Už jsme nemysleli na sebe a své životy, toužili jsme jen zničit tu továrnu na smrt… Samuel Willenberg se narodil v roce 1923 v Čenstochové. Po vypuknutí druhé světové války nastoupil dobrovolně k polské armádě a byl v bitvě u Chełmu těžce zraněn. V roce 1940 se jeho rodina přestěhovala do Opatówa. Odtud byl deportován do vyhlazovacího tábora Treblinka, kde byli všichni příchozí okamžitě usmrceni v plynových komorách. Jen několik náhodně vybraných se na čas zachránilo, mezi nimi i Samuel Willenberg, a pomáhalo zajistit chod tábora. V srpnu 1943 se účastnil vzpoury v Treblince, kdy uprchlo na dvě stě vězňů. Byl postřelen do nohy a podařilo se mu dostat do Varšavy. Tam se připojil k polskému podzemnímu hnutí a účastnil se Varšavského povstání v srpnu 1944. Za statečnost během povstání mu byla udělena medaile Virtuti Militari a komandérský řád Polonia Resistuta.
Záhy po povstání nacisté vyhlazovací tábor v Treblince zlikvidovali. Jen díky bývalým vězňům, kteří přežili a mezi něž patří i Samuel Willenberg, se svět dozvěděl o neuvěřitelných hrůzách a zvěrstvech, jichž byli svědky ...