Vzpomínky z vojny 1914-1919

Vidím, že se svými dvěma hvězdičkami jdu proti ostatním. Ale nemůžu si pomoct. Kdo chce poznat hrůzy italské fronty má možnost. Je tu vykreslena se vší syrovostí. Bohužel v kontrastu s tím je velitelův (tedy autorův) vlastní pohled: popisuje, jak si to užíval, jako by byl na výletě. Sedí si sám ve vyhřáté, relativně docela útulné kaverně, zatímco jeho vojáci se mačkají v podobných po 4-6 mužích, nemají čím topit, spí v sedě (víc místa tam není) nabalení v kabátech a čepicích, a když chtějí vstát, tak musí po jednom... Nebo jak popíjí vínko na lavičce před kavernou, čte si francouzské básně a kochá krásou krajiny a vzápětí dodá, jak jeho vojáci trpí nedostatkem jídla, mrznou, lopotí se v zákopech, čelí ostřelování... A podle něj to všechno snášejí s radostí. Dalo by se to ještě pochopit u dvacetiletého floutka, který své vzpomínky píše hned po válce. Ale pro zralého muže na sklonku života, tedy s odstupem několika desítek let, pochopení nemám. Musela jsem knihu několikrát odložit. A kdyby mě italská fronta tak nezajímala, asi bych ji ani nedočetla. Ale ty jeho popisy tvrdých podmínek mužstva byly fakt dobré. Škoda jen, že je popisoval takový arogantní, sebestředný debil. Ale nakonec i to je realita války - rozdíl mezi podmínkami mužstva a velitelů je tu krásně a velmi plasticky vyobrazen. Jen ten styl, kdy ani s odstupem času není vidět nějaká sebereflexe, ten mi neseděl.