Vzpomínky na Ukrajinu

Jakkoli byla a je Ukrajina v našich zprávách na předních místech už déle než dva roky, přesto o jejích dějinách nevím o moc víc než dřív (a ukrajinštině nerozumím pořád stejně...). Jen postupně se dozvídáme (hlavně z beletrie) o situaci za druhé světové války, kdy po zkušenostech se Stalinem se raději mnozí dali na stranu Němců (nebo alespoň k nacisty podporované - chvíli - samostatné ukrajinské armádě) a bojovali proti Rudoarmějcům, aby se zbavili ruského jha. Konkrétní zážitky z doby válečné na Ukrajině podle vzpomínek několika příbuzných sepsala autorka, která se ale narodila a vyrůstala v americkém dvojměstí, sice se silnou ukrajinskou komunitou, ale sama nikdy na Ukrajině nežila, pokud ji vůbec kdy navštívila (z Ameriky se tam po uvolnění nepřesunula jako mnozí jiní, ale zakotvila v Rakousku). Takže jsem opatrná v tom zdůraznit a ocenit "autenticitu" popsaného, protože je to vyprávění spíše z druhé až mnohé další ruky. Ti, kteří sami něco podobného zažili, o tom pochopitelně nechtějí mluvit, vracet se k hrůzám válečným, smrti blízkých a přátel a dlouhodobému strádání. Proto i jejich vzpomínky se těžko dolují a ve výsledku úplně přesné nebudou (což nemusí být záměr, spíše vina práce naší stárnoucí individuální paměti, i kdyby nebyla ovlivněna po desítky let externí propagandou a upravenými nahlas kázanými dějinami). V každém případě ale krátce zvýrazněné osudy ukazují, jak ta strašná doba na Ukrajině vypadala, ani jsem všechny hrůzy číst nemohla. Nicméně autorka uvádí svoji povídkovou knihu (s texty dokončenými dlouho před současnou válečnou invazí) tím, že "Rusko se snažilo vymazat Ukrajinu ze světových map po tisíciletí", nicméně mi nepomohla porozumět, proč a kde se tahle snaha (dnes samozřejmě jasně potvrzovaná) už v dávné době vzala - kniha ukazuje jen uzoučký pohled na komplikovanou dobu světové války, kdy ve hře byly ale i další národy s méně či více neblahým vlivem na Ukrajinu - Poláky a samozřejmě Němce. "Díky Hollywoodu jsme naprogramovaní, že šťastný konec máme očekávat zhruba během devadesáti minut. Během války však takto rychle nepřichází. A její dopad cítí všichni napříč generacemi." (z předmluvy)

Až do listopadu 1989 jsem toho o osudu Ukrajiny před 2. světovou válkou, během ní a po ní, věděl jen to, co nám bylo sovětskou cenzurou propouštěno. Tedy vše nesmírně zkreslené. Od roku 1990 uplynulo už hodně let a tak o osudech Ukrajiny a Ukrajinců vím mnohonásobně víc. Dnes je možné si přečíst řadu knih, které osudy téhle země popisují. Třeba Timothy Snyder "Krvavé země- Evropa mezi HItlerem a Stalinem." Tahle kniha ukrajinské autorky, narozené v USA a žijící nyní v Rakousku, tu mozaiku ukrajinských reálií doplňuje z ukrajinského pohledu. (Většinu těch ostatních knih totiž nenapsali Ukrajinci.) Dnes tedy už mnohem víc rozumím tomu, že kvůli Stalinem řízenému ukrajinskému hladomoru, mnozí Ukrajinci nesnášeli bolševiky a vítali Němce jako své osvoboditele. Teprve časem jim došlo, že pro Němce jsou také "untermensch," tedy podlidé. Byli v pasti, nechtěli ani Stalina ani Hitlera. I o tomhle se píše bez zakrývání čehokoli v téhle knize. V knize autorka ani netají skutečnost, že na Ukrajině panovala velká zášť mezi Ukrajinci, Poláky a Židy. Docházelo k vzájemnému krutému vyvražďování a pogromům. Tak jak je mým dobrým zvykem, prolog jsem si přečetl až na závěr. Tentokrát je ten prolog nesmírně důležitý. Je v něm obsažena touha autorky po uznání Ukrajiny, po tom, aby si lidé ve světě nepletli Ukrajinu s Ruskem. Autorka je hrdá vlastenka. Je nešťastná z toho, že její země je znovu ve válce. Že je napadena Ruskem. V době kdy knihu dopsala, netušila, že ta válka potrvá další tři roky..... Kniha je útlá, kdo nemá chuť, tak jako třeba já, číst silné bichle, nechť si přečte tuhle knihu. Dozví se z ní o Ukrajině vše podstatné.