Vzkaz na starém záznamníku

Moje první zkušenost s autorkou ( a to napsala 63 knih!), jsem ostuda, začínám dohánět naši "klasickou" tvorbu, tedy autory, kteří zde tvoří řadu let, a kdo by jim vydal 60 knih, kdyby to byl úplný šunt. Knihu jsem přečetla za 3 hodiny. Vcelku mě to bavilo, jen mi neseděla hlavní hrdinka, neustále všem skákala do řeči, nedávala pozor, co jí kdo říká, vyšetřování se vlastně vyšetřilo bez jejího přičinění a zásahu. Martin byl naopak velmi sympatický a aktivní 70ník, ovšem Helena, to byla mrcha - a zajímavé je, že také znala policistku z dřívějška. Nemám ráda "náhody", a to, že má Martin za přítelkyni "náhodou" někoho, kdo je do případu zapletený, že se někdo "náhodou" potká po 50ti letech, pak "náhodou" potká v kavárně svědkyni, policistka je "náhodou" houslistka, kterou si jako jedinou zapamatoval.... Praha je velká, svět ještě větší a těch náhod tady prostě bylo hrozně moc. A že by si nechali uniknout přeživšího vyděrače a ten se "náhodou" položí v zapadlé nemocnici vedle přítele zavražděné... A nakonec náhodná hlídka NÁHODOU zastaví auto kvůli málo svítícím světlům, a on je v něm celý ten ústav na kolečkách a zajede pěkně až do cely předběžného zadržení :-) NO, ale přečetla jsem to a úplně neodsuzuji.

Několikrát v knize zmiňovaný Sherlock Holmes by tento případ rozlousknul během plnění své dýmky. A to kokainem, aby vůbec případ přijal. Nudné dialogy žárlivých a paranoidních důchodců, studentka používající termíny typu "hodně tlustý pán" a neschopná kriminalistka hrající na housle jsou figurkami nezajímavího příběhu, který vrcholí tak neuvěřitelně trapnou pointou, že to snad ani není možné.