Vzestup a pád agentury DODO

Stephensonovi historie slušela a sluší; ať už šlo o batolení počítacích mašin minovými poli šifer informační války Kryptonomikonu, rozfoukání jiskry scholastického sporu o univerzálie v klášterních kulisách Anatému...nebo vzdání pocty, a to mi nikdo nevymluví, Jitru kouzelníků dua Pouwels-Bergier zmapováním fiktivní historie časo-výsadkářské agentury DODO. A to pocty, která, strhávajíc za náležitého řinčení ubrus i s celou bohatě prostřenou tabulí, poťouchle škobrtá, jen aby z pádu přešla plynulým parakotoulem ve vyseknutí poklony, za jejíž exekuci by se nemusel stydět ani Mrakoplaš na audienci u svého tvůrce (z nějakého důvodu tu páně Pratchettovu klackovitou poťouchlost cítím: „ skutečnost, jestli projekt podléhá, nebo nepodléhá přísnému utajení, podléhá přísnému utajení“..... OPPRUZ - Oficiální pravidla pro racionální ustanovování zkratek...); právě dík svojskému humoru a kupodivu neodpudivě fungujícímu náboji mezi oběma hlavními protagonisty (kteréžto má patrně na svědomí spoluautorka Nicole Gallandová) a současně i mírnému odklonu od Stephensonovy hloubavé vážnosti, jde možná o „jeho“ nejpřístupnější dílo. Nebo jde spíš o její dílo, podepřené Stephensonovou hloubavostí?; ostatně, celý příběh je vyprávěn z ženského úhlu pohledu, takříkajíc po přeslici. Buď jak buď, kdo hledá podnětnou zábavu (mě hecla si konečně udělat „pořádek v kvantech“ - neznalost však požitku z knihy nijak neubírá), jež jen coby zdobný vějíř nezakrývá zívající prázdno, DODem neprohloupí. . Malý exkurz do hájemství kvantové říše s fyzikálně-romantickou pointou najdete v recenzi. . Tak, a příště už si raděj vědomě naordinuju nějaký brak...přece nejde všechno pětkovat, ne? No, a jelikož jsem po zhltnutí téhle macaté, důsledně promyšlené (technický minispoiler; užití kvantové interpretace „mnoha světů“, resp. vedle sebe se „né tak docela“ odděleně košatících vesmírů, umožňuje jakýkoli potenciální časový paradox snadno odkázat do patřičných mezí) koláže deníků, @mailů, úředního šimlu a naturalistických výletů do minulosti s chutí oblíznul všech pět prstů, tak nemůžu jinak ani teď. 5 pohodových, oddechových *****

Dostalo se mi úplně něčeho jiného, než jsem čekala. Očekávala jsem něco na způsob Stopařova průvodce a ono to zezačátku vypadalo spíš trochu na Cizinku, ale pak se to zhruba v půlce zvrtlo do nějakých intrik a špionážní detektivky, což mě trochu přestalo bavit. Zpěvy walmartské jsem nevydržela a celé přeskočila (resp. extrarychločtením přejela očima, jestli mi něco nebrnkne do oka, že by mohlo být podstatné... nebrnklo). Ale poslední kus už zase byl zajímavý, takže nakonec zvrátil mé zamýšlené průměrné hodnocení víc do pozitivna. Nejlepší hláška, kterou asi zařadím do slovníku jako ideální odpověď na cokoli: "Podléhá utajení."