Vždycky není navěky

„Je lepší nechat lásku, aby vás zlomila, než nikdy nepoznat její hloubku...“ „V těch posledních vteřinách si přeju to, co si přejí všichni lidé…..víc času.“ Krásný, srdcervoucí příběh o lásce, smrti, druhé šanci, odpuštění, naději…. Příběh Ruby a Harta/Jamesona je krásný, něžný a bolestivý. Od knihy je nemožné se odtrhnout…..bude Ruby naslouchat svému srdci? Dokáže odhalit pravdu včas? Podaří se Hartovi získat Ruby i když jeho duše je v jiném těle? S každým spánkem Hart přichází o vzpomínky…udrží si i tu úplně poslední? Anděl Lourdes to celé krásně okořenil a mě to bavilo! „Láska nepotřebuje víc než jedno srdce.“ „Tak trochu tě miluju, Harte Augusto.“ Sevře mě pevněji, jeho ústa se začnou pohybovat a zformulují tiché slovo: Vždycky. A pak si uvědomím, že jenom možná vždycky opravdu znamená navěky.

To byla nádherná fantasie o dvou srdcích, které nerozdělí ani smrt. A kolik prolitých slz ! Hart a Ruby jsou nádherné bytosti a bezesporu patří k sobě. Doporučuji všem, kteří věří... Raději se nechám láskou zlomit, než abych nikdy nepoznala její hloubku. Když se vytáhnu z tohohle tekutého světa, dojde mi, že i když láska vždy končí loučením, máme možnost volby. Volby, jestli ji pustíme dovnitř, dovolíme jí nás změnit, vést nás k lepší části našeho já… přestože to znamená nechat se rozlomit vedví. Přestože to znamená nechat odejít.