Vždycky Jane

Přes trochu rozpačitý začátek se to nakonec celkem povedlo. Líbilo se mi téma afázie a hudebního byznysu. Zapadne to sice do průměru tohoto žánru, ale čte se to dobře, ač je to místy hodně naivní, tak to asi odpovídá cílové skupině. Neseděla mi teda jména jako Fen, Vztekloun a Velvet, ale to už si hraju na zbytečnýho hnidopicha.

Jenn Bennett je moje oblíbenkyně, ale tady jsem měla občas pocit, jestli to nenapsala jiná autorka. Začátek mě bavil, ale čím dál jsem se dostávala, tím víc jsem ztrácela zájem. Autorka si toho dle mého zkrátka tentokrát naložila moc - ať už je to afázie, rozdíly mezi bohatými a chudými, snaha se osamostatnit, drogová závislost nebo vyhrocené vztahy v rodině, do toho tady máme milostný trojúhelník a náznak toho, že otec Jane možná tak úplně není její otec, což se nakonec stejně nedozvíme, takže to je ve finále jeden velký chaos a všechno jen klouže po povrchu. Navíc, jak si autorčiny postavy vždycky zamiluju, tak tady mi nesedl ani jeden z hlavních hrdinů. Jane byla neslaná, nemastná a Fenn byl naopak dost intenzivní, až obsesivní, ta "romantika" se mi vůbec nezamlouvala.

Tak tahle kniha pro mě byla překvapením, protože jsem ani nevěděla, že vyšla. A upřímně mě nezklamala. Asi nebude patřit mezi mé favority od autorky, ale rozhodně nezklame a velmi příjemně se čte. Naprosto mě nadchly hlavně písničky ke každé kapitole. Na konci jsem si z toho sestavila playlist, který si občas pouštím a rozšiřuji si hudební obzory. To je skoro ten největší klad celé knihy. Jen mě mrzí, že jsem si to pustila celé až na konci a ne ke každé kapitole. Možná by to mělo úplně jiný náboj. To už teď ale nezjistím. :D