Vždycky budeme mít léto

Tenhle díl byl ze všech asi nejlepší. Belly mi ale přišla snad ještě dětinštější než v předchozích knihách. Na jednu stranu ji chápu bylo jí teprve osmnáct, byla zmatená a teprve poznávala samu sebe i to co vlastně chce. Ale některé její výroky a rozhodnutí už na mě byly trochu moc. Třeba když řekla že si připadala dospěle když jedla steak a pila víno ale při plánování svatby ne? To mi nedávalo smysl. Jeremiah byl na facku! V seriálu ho nemůžu vystát a v knize mě štval ještě víc. Podle mě Belly nikdy doopravdy nemiloval a chtěl ji jen proto že ji chtěl Conrad. Conrad konečně promluvil a projevil emoce. Poprvé jsem mezi nimi cítila nějakou chemii ale jejich vztah mi i tak nedával úplně smysl. Kde byly jeho city v předchozích dvou knihách? Celkově knihy za přečtení podle mě nestojí. Seriál je lépe zpracovaný, zábavný a postavy jsou mnooohem sympatičtější. „Tehdy jsme netušili, co máme před sebou. Byli jsme jen dva teenageři, co jedné chladné únorové noci pozorují nebe. Takže ne: nedal mi kytku ani čokoládu. Dal mi měsíc a hvězdy. Nekonečno.”

Tento díl pro mě byl jednoznačně nejlepší z celé trilogie. Nejen kvůli tomu, jak se příběh uzavírá, ale hlavně díky vývoji postav. Belly mi sice místy přišla stále dost dětinská, ale to se bohužel začalo týkat i Jeremiaha. Zatímco na začátku působil vyzráleji, v tomto díle se spíš ukazuje jeho nezralost především ve vztahu k Belly. Jeho chování a nevěra jsou pro mě jasným příkladem rozdílu mezi chlapcem a mužem. Conrad je naopak postava, u které je vidět skutečný posun. Přiznávám, že v seriálu jsem spíš team Conrad, ale právě tahle kniha mě v tom definitivně utvrdila. Je na něm znát osobní růst, snaha pochopit vlastní chyby a nést za ně zodpovědnost. Právě proto mi jeho vztah s Belly připadal nejupřímnější a nejpřesvědčivější. Knihu jsem zvládla přečíst zhruba za čtyři hodiny, hlavně proto, že jsem si celou dobu přála jediné aby Belly a Conrad konečně skončili spolu. Příběh mě vtáhl, měl tempo a emoce, které jsem od závěru série očekávala. Velkým plusem pro mě bylo také to, že v této knize nebylo tolik prostoru věnováno Taylor. Tahle postava mi nikdy nebyla úplně sympatická, takže její menší role přispěla k tomu, že jsem si knihu užila víc než předchozí díly.