Vzdaj sa mi

DNF po 45 % knihy - uff, tolik pocitů a ani jeden pozitivní... Fakt po hodně dlouhé době kniha, u které mám nutkání sepsat svoje obsáhlé myšlenky a pocity, akorát škoda, že ani jedna není pozitivní. Začala bych dvěma nejpopulárnějšími recenzemi na Goodreads, které za mě naprosto vystihují celé toto "veledílo": ,,the only sane person in this book is kade’s dad. mind you he’s in a fucking asylum" ,,all there was is smut. if they just kept their hands to themselves and had one civil conversation, this entire trilogy would be 5 pages long." AMEN!!! Jakože díky této knize jsem začala zpochybňovat svoje vlastní hranice jako dark romance čtenáře - už mám něco načteného, ale asi budu spadat do té "fluffy" sekce, kde hrdinové myslí (a když už, tak převéžně tím nahoře, ne tím dole) a ať už je zapojen jakýkoliv předmět, objekt nebo část těla (ano, naražím na Lights Out), je to dobrovolně, bez nátlaku a takového toho pocitu, že všechno tady asi úplně není okej. Já nechci být zlá, fakt ne, ale u typu těchto knížek přemýšlím nad tím, proč je vlastně tento subžánr v tomto konkrétním stylu (a la bez hranic, nulové charaktery, až přespříliš zapojované aspekty zneužívání - včetně toho sexuálního bez důrazu ze strany autora na to, že toto není okej, apod.) tak straně populární a hltaný - převážnou částí dospělými ženami. Když se budu držet konkrétně této knihy - směšná "psychologie postav" (jejich emoce jsou popisované jako extrémní, přitom svými činy je naprosto podkopávají - OPAKOVANĚ!), dějová linka neexistuje díky repetativnímu neustálemu smutu, který po třetí scéne začnete přeskakovat, zpracování taboo témat / podsvětí / obětí zneužívání, které opět absolutně nekorespondují s emocemi a chováním postav, atd. atd. Já prostě nedokážu na této knize jmenovat jediný důvod, proč bych si ji měla já nebo kdokoliv jiný přečíst - což je vlastně i ten důvod, kdy jsem si uvědomila, že v polovině knihy mám už dost a jednoduše STAČILO (po loňských volbách toto slovo už nikdy nebude jako dřív...) Opakuji, jsem dark romance čtenářkou, ale prosím, nedělejme z tohoto žánru levný smut s bezcharakterními postavami a snahou šokovat čtenáře násílím, kterým autor postavy vystavuje bez toho, aby byl jakkoliv schopen tyto prvky zapracovat do dějové linky a do samotných postav. A vlastně se dostávám k tomu, co tvrdím již několik let a to, že napsat dobrou dark romance (nebo i jakokouliv jinou romaci), je jedna velká výzva a rozhodně toho není schopen každý autor. No a bohužel právě díky knihám typu Insatiable (nebo ještě hůř Little Liar, kterou jsem od autorky četla asi půl roku zpátky a opět se nebyla schopná dostat přes polovinu) se na žánr ukazuje prstem jako na levný, zbytečný a proč vlastně existuje? EDIT: pobavila mě moje věta z 22% procenty knihy - "vše zatím dává smysl" - dodám jen, že tam je velice důležité to slovo ZATÍM

Kniha se četla sama, furt se v ní něco děje, takže jsem se ani chvilku nenudila a bez mrknutí oka jsem měla za dva dny přečteno. Kdybych hned neměla po ruce druhý díl, asi by mě mrsklo, protože první část končí zcela otevřeně. Jsem zvědavá, jak se bude tento napínavý příběh dál vyvíjet, protože zápletku to má zajímavou a velký potenciál. Knížka určitě není pro každého, takže pokud vám Little Stranger kvůli své temnotě a syrovosti nesedl, tak vám nebude sedět ani tohle. Nicméně pokud bych měla obě série srovnat, tak Insatiable hodnotím určitě lépe, protože zde si dala autorka záležet jak na hlavních tak i na vedlejších postavách a celkově to působí komplexnějším a vrstevnatějším dojmem.