Vzali mi i dítě

Údajně vystavěno podle skutečnosti. Život Vaška by se dal nazvat sjezdem divoký řeky. Od malýho kluka až po dospělost. Sám se víc než míň choval jako pěknej smrad a ultrasobec. I to byl jeden z důvodů, proč rodina Tomkova dosáhla toho čeho dosáhnout chtěla. Zlo nelze odstranit zlem a tady si zloba a pomsta doslova podávaly ruce. Nejsem zastáncem toho, že by měl člověk rejt rypákem v zemi. Ale umět se zastavit, nadechnout a na pár minut zapojit mozek, má leckdy větší šanci na úspěch než rovnou někomu, obrazně řečeno, nakopat zadek . Ne, Vašek nepřitahoval průsery, on jim šel cíleně naproti. Já ho v podstatě politovala asi až na posledních deseti stranách. Prostě to byl materiál stejně jako bába, dědek i Karel Tomkojc :) Paní Věrku mám ráda stejně jako karamelovej větrník. Ten taky vždycky zbodnu rychlostí světla :)

Tento příběh ze života je opravdu velmi smutný.Dočteme se v něm co vše dokáže lidská nenávist ,zášť a zloba.Příběh Vaška ,který zrovna nebyl od dětství žádné neviňátko,ale nakonec se usadil a se svou ženou Jiřinou měl dcerku a právě o tu je připravili závistiví sousedé.Falešně manžele obvinili ,že týrají své dítě,aby ho sami mohli dostat do péče.Rodiče byli odsouzeni ,každý jiným trestem Jiřina se nakonec své dcerky vzdala a měla další děti,ale Václav nikdy na svou malou Vendulku nezapoměl.

Nijak zvlášť mě kniha neoslovila, ale u V. Řeháčkové to tak mám, buď je kniha super nebo mně nic neříká. Téma dobré, ale nějak špatně uchopené.

Údajně vystavěno podle skutečnosti. Život Vaška by se dal nazvat sjezdem divoký řeky. Od malýho kluka až po dospělost. Sám se víc než míň choval jako pěknej smrad a ultrasobec. I to byl jeden z důvodů, proč rodina Tomkova dosáhla toho čeho dosáhnout chtěla. Zlo nelze odstranit zlem a tady si zloba a pomsta doslova podávaly ruce. Nejsem zastáncem toho, že by měl člověk rejt rypákem v zemi. Ale umět se zastavit, nadechnout a na pár minut zapojit mozek, má leckdy větší šanci na úspěch než rovnou někomu, obrazně řečeno, nakopat zadek . Ne, Vašek nepřitahoval průsery, on jim šel cíleně naproti. Já ho v podstatě politovala asi až na posledních deseti stranách. Prostě to byl materiál stejně jako bába, dědek i Karel Tomkojc :) Paní Věrku mám ráda stejně jako karamelovej větrník. Ten taky vždycky zbodnu rychlostí světla :)

Nijak zvlášť mě kniha neoslovila, ale u V. Řeháčkové to tak mám, buď je kniha super nebo mně nic neříká. Téma dobré, ale nějak špatně uchopené.