Vyžebrat, vypůjčit, ukrást

Knihu bohužel odkládám jako nedočtenou. Opravdu jsem se snažila ji přečíst, ale nesedla mi, nelíbila se mi. Přitom jsem se na ty různé fejetony, úvahy a vzpomínky těšila. Text je bohužel příliš roztříštěný - autor nám předkládá vzpomínky ze svého života, chybí jim však celistvost, ucelená kompozice a hlavně jistý řád... Takhle jen přeskakuje různá období jeho života, chvíli mluví o jednom, pak zamíří někam úplně jinam... O trochu zajímavěji působí aluze na jiné spisovatele, většina z nich však dosud nebyla přeložena do češtiny. Celý text na mě působí chaotickým dojmem. Myslím, že autor ho měl spíše sepsat pro své nejbližší, kteří přesně vědí, o čem mluví. A tak to asi měl nechat, jako jakýsi "osobní zápis vzpomínek" věnovaný lidem, které dobře zná. Hvězdičku dávám za zajímavý obal - a za občasné "zajímavé momenty", jichž zde ovšem pro mě bylo skutečně poskrovnu.

Skvělé eseje a krátké povídky, které jdou až na dřeň. Život v NY pro začínajícího spisovatele byl (a stále asi je) místem s elektrizující atmosférou plnou nápadů, jen najít ten správný způsob, jak je zaznamenat. Problém trochu je, že v tý frontě na úspěch stojí fůra dalších potencionálních spisovatelů, a vy a vaše bolístky a "velký" příběhy vlastně moc nikoho nezajímají, pokud se tedy zrovna neznáte se Seanem (Pennem), Robertem (DeNirem) nebo Jeffem (Bridgesem) a nemáte v záloze nějakou společnou pikantní historku. Michael Greenberg nepopisuje, kterak se stal úspěšným spisovatelem bestsellerů a koho všechno potkal při cestě za úspěchem. Ne, je to zpověď autora, který vlastně nikdy pořádně neuspěl, průměrného pisálka z NY, kterých je tisíce, zručného řemeslníka a příležitostného ghostwritera, kteří přežívají víceméně za přispění notné dávky štěstí, sebezapření a alkoholu či jiných návykových látek. Vše podáno s potřebným nadhledem a ironií. Autorovo psaní připomíná Josepha Mitchella a trochu i Paula Austera. Za mě skvélá četba, kterou možná ne každý ocení, je to hodně o NY a jeho atmosféře. Kdo tam někdy chvíli pobyl (a já měl to štěstí že jo), ten bude k hodnocení téhle knihy asi o něco shovívavější. Procentuálně tak 88%. Doporučuji.