Vyzbrojeni šílenstvím

Anglický modernismus jako řemen, tenhle román vyžaduje skutečně oddaného čtenáře. Se ženou jsme se vzájemným hlasitým čtením prokousali až ke konci, nedivím se ale, že tady komentuju jako první. Anotace na obálce je obsahově velmi výstižná: skutečně tu složitě bobtnají vztahy (i sexuální a zdaleka ne jen hetero-) uvnitř šestice mladých lidí dobrovolně izolovaných kdesi na pobřeží. Taky je to ale plné intelektuálních náznaků a odkazů na všechno možné, co bylo tou dobou (20. léta minulého století) ve vzduchu. Poetické, písňové úryvky, mysticismus, psychoanalýza, jazz, divadlo, ruští emigranti, výklad středověkých textů... A celkově obtížně prostupné. Přímořské přírody spousta, podané i psychologicky zapojení s velkou citlivosti, děj téměř není. S nějakým polopatickým vysvětlováním si Mary Butts opravdu hlavu neláme, takže to muselo být překladatelské peklo. Řekl bych, že je to z autorčiny strany propátrávání toho, co se později ukázalo být modernistickou slepou uličkou, psaní tak intelektuálně rozkošnické, až zapomíná na čtenáře. Na to, že by měl být aspoň na něco v ději zvědavý, aspoň nějakou postavu mít rád, jinak se celý tenhle stroj autorů, čtenářů, románů a jejich nákladů začne zadrhávat. Asi tak do půlky jsme doufali, že se z těch dráždivých nejasností vylíhne něco velkolepého, ale ono nic, jen to vyšumělo. Hvězdičky tedy připisuju spíš nakladatelskému počinu nežli čtenářskému zážitku.