Vyvrhel

Možný spoiler: Anthony Ryan je můj oblíbený spisovatel, jehož hrdinské fantasy série, Stín krkavce a Čepel krkavce s Vélinem Al Sornou, jsem četl jedním dechem a tak jsem se rozhodnul načít jeho další sérii: Úmluvu oceli, knihu: Vyvrhel, kde je hlavní postavou zbojník Alwyn. Alwyn žije od útlého dětství v lese s dalšími zbojníky a živí se zbojničením, nic jiného nezná. Jeho život však naruby obrátí zrada. Alwyn se dostane do vězení a ač byl vždy ateista, do jeho života se dostane víra. Alwyn nakonec narukuje do Královské kompanie, kterou vede šlechtična Evadine Courlainová, kterou pronásledují vidění démonické apokalypsy a válčí v královském vojsku proti pohanské víře. Evadine je však také trnem v oku jiných nepřátel a Alwyn se bude muset rozhodnout, zda uposlechne volání své mysli po starém zbojničení, nebo zůstane po boku šlechtičny Evadine Courlainové, a stane se jejím věrným služebníkem. Jak to nakonec dopadne, to už nechám na Tobě, čtenáři, aby jsi se k tomu prokousal. Pro mne to bylo poutavé čtení, které hodnotím pěti hvězdami, ale děj této série i této knihy se nevyrovná napětí, jaké čtenář i já prožíval s Vélinem Al Sornou. Nicméně hrdinská fantasy, tato kniha je spíše historickým románem se slabými náznaky fantasy, ale to mi naprosto vyhovuje, styl psaní tohoto autora. Víra v této knize je popisována i hodnocena dost fanaticky a cynicky. Kniha má své slabší místa, to je beze sporu, přesto se mi kniha líbila velmi a doufám, že druhý díl bude ještě lepší. Hřeje mě na srdci, že mám doma ještě čtyři knihy od tohoto skvělého autora, které na mne ještě čekají a doufám v brzké vydání třetího dílu s Alwynem. Pět hvězd a doporučení. :-)

Vyvrhel tak není ničím lepší, než předchozí romány Anthonyho Ryana. Nabízí však plnohodnotné dobrodružství, plné smělého hrdinství, krkolomných přátelství a nezbytného hřmotu oceli na válečných polích. Jednotlivé motivy jsou sice známé z jiných děl, ovšem tím, jak se děj neustále proměňuje, komplikuje a vyvíjí, je nemožné odhadnout, jaký směr zápletka nakonec nabere. Opět přitom platí, že největší silou autora je schopnost vyprávět. Ačkoli první román z plánované trilogie čítá neskromných šest set třicet stran, nelze text osočit z hluchých míst nebo prvoplánové výplně. Po celou dobu se příběh drží jasné vytyčené linie, jejíž finále je zdánlivě v nedohlednu, ale postupně se k němu děj se vší parádou blíží. Průběžně je zároveň obohacován dalšími a dalšími záhadami, které s největší pravděpodobností dostanou prostor v následujících dílech. Tohle je poctivá heroic fantasy, pro kterou fanoušci tento žánr milují. Bez magické omáčky či bájných ras, zato však s plnou porcí řádně hořkého patosu.