Vystrkov

Vystrkov je v podstatě doplnění románu Čtyřcestí , komu se líbil , ví do čeho jde a bude spokojený. Čtyřcestí jsem četla, už dávno, takže jsem si děj pamatovala spíše pocitově a okrajově, ale na pochopení této knihy to nemělo vliv. Děj je ze začátku dost roztříštěný a chaotický, skládá z různých směrů a dohromady tvoří příběh jedné rodiny a jejích dvou hlavních hrdinů slepé dívky, a chlapce, který nezapadá. Kniha je napsána v různých časových liniích, ale díky jménům se čtenář rychle orientuje. Není zde strhující děj plný zvratů, ale je naplněn rodičovskou láskou. Kniha je melancholická, je z ní cítit atmosféra chladu, tmy, strachu, osamění, nepochopení, odlišnosti, smutku, hledání, ale je tu cítit i naděje a touha bojovat. Příběh přináší trochu naděje a mnohem více zklamání , trochu radostí, ale více smutku a hořkosti. Určitě nebude pro každého. Ale za mě je krásnou ukázkou finské literatury a finské historie i současnosti.

Jen kvuli tomu, ze miluju Finsko, jsem vydrzela az do strany 250. Doted se ztracim v postavach, case a celkove vubec nechapu, o cem kniha je. Obcas me zaujala nejaka prihoda te slepe holky, ale misto, aby se o ni autor vic rozepsal, tak preskoci na nekoho uplne jineho a samozrejme do jine doby. To, jak tam zacalo vsechno horet, byla posledni kapka, dal proste cist nemuzu.