Tak tohle mohla být opravdu úžasná kniha, protože vysvětluje historii jednoho z největších kosmologických objevů konce 20. století. V roce 1998 byl publikován článek o tom, že rozpínání vesmíru má zrychlující se tendenci a o nutnosti zavést do kosmologie po 80 letech "největší chybu" Alberta Einsteina kosmologickou konstantu. Tento objev byl dosažen pomocí měření spekter obrovských vesmírných výbuchů - supernov. Supernova je termonukleární výbuch celé hvězdy - bílého trpaslíka, kdy exploze hvězdy má na několik týdnů zářivost až 4 miliard Sluncí. Kniha začíná vysvětlením jakým způsobem se odhaduje velikost vesmíru. Popisuje jak se z vesmíru velkého pouze jako naše Galaxie v roce 1920 stal vesmír miliard galaxií jak ho vidíme v dnešní době. Pak vysvětluje proč je výhodnější použít jako standardní svíčky výbuch supernov Ia než cefeid. Bohužel druhá polovina knihy se zabývá již jen využitím supernov Ia pro určení rychlosti expanze vesmíru. Druhá část je tedy už hůře čitelná a docela dost nudná. Avšak pro čtenáře, které zajímá jak se měří velikost vesmíru pomocí výbuchů supernov je to úžasná kniha. Popisuje tyto metody do podrobností, protože autor je zkrátka specialista na výbuchy supernov :) 75%

Mám pocit, že naše generace vědců a i odborné veřejnosti tak docela nedoceňuje objevy z dnešní doby, ale i z uplynulých několika desetiletí, včetně elektroslabého sjednocení, nebo právě zrychlené expanze vesmíru. Proto jsem mimořádně rád, že vznikla tato kniha autora, který se na objevu zrychlené expanze vesmíru přímo podílel a který je předním světovým odborníkem na supernovy. Kniha je už trochu staršího data, proto nebyly ještě všechny záležitosti kolem objevu vyjasněny, přesto mi kniha přišla lepší než kniha na totéž téma od Richarda Panka Čtyřprocentní vesmír. Možná i kvuli tomu, že Panek není vědec. V úvodu knihy je příjemné shrnutí historie objevování supernov a objevování expanze vesmíru. Dále jsou zmíněny metody měření a měření statistických odchylek. A pak už se autor pouští do samotného vývoje objevu jeho týmu a konkurenčního týmu z Berkeley. Zástupci obou týmů po zádluze v roce 2011 získali Nobelovu cenu za fyziku. Kniha se četla mimořádně příjemně a dobře, navíc pro mne přinesla i některé novinky a připomenutí zapomenutých věcí. Dávám tedy jasných 5 hvězdiček.