Vysoký účet

Kniha, která mne na tři dny pořádně vykolejila. A jistě se to neobešlo bez následků... Na obálce píšou "mrazivý příběh" - pro mne byl hlavně hluboce znepokojivý, tísnivý, depresivní, vzbuzoval obavy, nejistoty, nejasnosti, takže asi jedním slovem vážně mrazivý. Ničemu a nikomu se nedá věřit, nedá (nemá) se věřit ani tomu, co si sami myslíme (jedno z opakovaných "mott", nebo bonmotů). Autorku nevyhledávám, nečtu jejího Gamache postupně, ani systematicky, ale snad vždy mám štěstí na díl s velice zajímavým dějem a rozhodně přesahem; většinou s jistým značným a vítaným poučením. V tomto případu ale šla autorka především do hloubky psychické a psychologické a každého z protagonistů rozebrala na prvočinitele, za pochodu, s pomalým odhalováním slupek, hluboce ukrytých tajností, či dokonce skutků nepříliš skrývaných, ale kterým prostě okolí ani věřit nemohlo. Krutost a laskavost, moc a podřízenost, korupce a morálka, vyspělost a mládí, pevná krusta a tvárná mysl, manipulátor a oběť, všemocný a ušlápnutý, to je jen pár protikladů, které mne velice znepokojovaly. Zůstane šmejd a zlotřilec navždy stejný (či horší), jak k tomu vůbec dospěl, má nějaké vyhlídky? Co se jeví jako slabost, co je za ní, a je to vůbec slabost či slabina charakteru? Proč právě tato volba, co je za ní (a ještě za ní a tak dál) a má to zásadní smysl? Smysl všechno v knize má a nakonec dává, ale čtenáři z toho lehko na srdci a na mysli nebude (aspoň doufám). Autorka podle svého doslovu prožívá těžké rodinné období, každou vteřinu se musí přemáhat a hledat aspoň tenounká vlákna pozitivna, optimismu, minulého, ale hlavně současného, když ne asi úplně budoucího. A v textu příběhu je to znát, tolik bolesti, neštěstí, strázní, ztrát, zranění fyzických a psychických, nepříjemných dozvuků minulosti, pokažených přátelství, vazeb rodinných, které jsou jen krůček od možných otřesů. Nevím, zda bych knihu s čistým srdcem každému doporučila, ale rozhodně neuškodí se do ní ponořit, ale nečekat žádné milé a snadné čtení, nebo že snad text ukolébá a odvede od jiných myšlenek. Úsměvů moc nevyvolá, dokonce i bláznivá stará básnířka Ruth trousí spíš znepokojivá slova a ani nové zvířecí přírůstky do dvou domácností nejsou bez otazníků. Ale naděje nakonec opravdu vykřesaná a očištěná i nová na závěr je. "Ne každá záhada je spojená se zločinem, ale každý zločin začíná záhadou. Tajemstvím. Nějakou skrytou myšlenkou nebo pocitem. Touhou. Něčím, co ještě není nezákonné, ale během času se z toho vyvine zločin. Každá vražda, kterou jsem kdy vyšetřoval, začala tajemstvím." "Emoce ani zdaleka nejsou přímočaré. Tvoří kruhy, vlny, tečky i trojúhelníky, ale jen málokdy přímé linie. Výsledek nějaké nezkrocené emoce pitvala každý den." /Patoložka/ N.B. Kvalita, propracovanost, originalita, hloubka a čtivost, tím vším autorka vysoce překonává novodobé "hvězdy" krimi jako Rita Herron a Freida McFadden, jejichž knihy jsem před nedávnem zkusila a záhy odhodila pro pochybné zápletky, afektovanost, klišé, neoriginalitu, mnohomluvnost, nevěrohodnost a špatné literární zpracování - stačilo jedna varovná zkušenost a nikdy více!

Tak jsem konečně zpátky. Jako bych se vrátila domů. Jsem znovu v malebné vesničce Three Pines, na kterou se snášejí první sněhové vločky a já znovu toužím se s nimi všemi setkat, usednout v Olivierově a Gabriho bistru a dát si s nimi café au lait. I když tentokrát strávíme většinu času v akademii Sûreté, přece jen jde opět a především o záhadu vesničky Three Pines. A taky o tajemství...tajemství, které může všechno změnit...a všechno je nakonec jinak, než člověk čeká. Moje nejoblíbenější detektivní série a mě těší a uklidňuje, že mám před sebou ještě spoustu dílů.