Vypravěč

Přiznám se, životopisy nejsou zrovna moje parketa... Když jsem ale v knihovně na polici objevila Vypravěče, půjčila jsem si ho, s tím, že knihu po kouscích přelouskám. Nakonec jsem ji přečetla skoro na jeden zátah a bylo to čtení tak zajímavé, objevné a milé, že bych nejraději dala ještě víc než pět hvězd. Skvělý muzikant Dave Grohl se projevil i jako skvělý vypravěč, který si na nic nehraje a se skromností sobě vlastní vypráví příběh o svém životě od dětství až po dnešek. O někdy až neuvěřitelných náhodách, které utvářely jeho život, muzikantský i osobní. A není to jen vyprávění o něm, ale i o celé řadě známých hudebních legend, které ovlivnily jeho muzikantskou dráhu, ať už to byla setkání krátká nebo na celý život. Čtete a v hlavě se vám samy od sebe rozezní songy od Nirvany, Foo Fighters nebo Them Crooked Vultures, ale taky třeba od Nine Inch Nails, Rush, AC/DC, Toma Pettyho, Paula McCartneyho, Lemmyho ("Nebudu říkat jeho příjmení ani příslušnost ke kapele, protože pokud ještě nevíte, o koho jde, tak se s vámi musím rozejít.") a dalších. Prostě lahůdka pro milovníky skvělé muziky a dobrých knih. Vřele doporučuji...

Je to tak, že Dave Grohl je prostě sympaťák a dělá dobrou hudbu. Když už to má člověk takhle nastavený, odpustí ledacos. Ale když se na knihu podívám objektivně, musím souhlasit s komentářem "Pedro72", že je v knize hodně patosu. Osobně mám za to, že Dave nemůže být ve psaní úplně svobodný, protože se počítá s tím, že to bude číst jeho rodina. Především pak jeho dcery. Tzn., že v životě jaký vedl v mládí, kdy se přidal ke kapele Scream a poté k Nirvaně, vynechal úplně věci, které v té době s takovou komunitou museli vypadat jak ze světa Trainspottingu. Prostě se o drogách, alkoholu, možných pařbách a jiných podobných věcech vyjadřuje velice okrajově, nebo vůbec a přeskakuje na pocity z hraní. Chápu také, že to není kniha o Nirvaně, ale mohl trochu do té důležité části v jeho životě (kariéře) vnést více ze své perspektivy. Ano, napsal jak pro něj byla Nirvana (potažmo Kurt) důležití a že ho to dostalo vlastně na "výslunní" - ale velice povrchně. Asi nejvíc je to kniha o jeho mámě a jeho dcerách (o ženě snad až v děkovačce - ano, děkovačka je dlouhá). Mám také tři dcery, takže chápu jak to má nastavený, ale věnovat celou dlouhou kapitolu tomu, že si udělal čas na svojí dceru, aby ukázal, že nesere na rodinu, my už přišlo hodně přeslazený. Ok chlape, poplácal ses po rameni a teď napiš něco co mě zajímá. V této fázi jsem byl rád, že už jsem na konci knihy. Takže vlastně nejzajímavější kapitoly, jsou ty na začátku, kdy jako dítě objevoval svět a s tím punkovou hudbu. A taky kdy tvrdil, že měl posunutý práh bolesti a byl pořád rozlámanej a zakrvácenej. Taky zajímavá kapitola, kdy spadl z podia (tedy už s Foos v r. 2015), vykloubil si kotník a hrál dál. I když se tu zase plácal po rameni, tak tady měl proč a patří mu můj obdiv. Samozřejmě jsem si pak pustil video ( a rozhovor). Škoda pak toho okleštěného vyprávění se Scream a Nirvanou. A vůbec - cestoval napříč amerikou a to shrne do pár vět. Jediný zajímavý z tohodle cestování, je hraní v klubu s Iggym Popem. To je prostě málo. Jakmile se to pak dostalo k rodině ( s tím, že nebyla nouze o peníze), už šlo jen o americkou idylku, kdy největší Daveův problém, byla sračka v letadle. To už potom člověk přemýšlí, jestli číst dál. Naštěstí to bylo napsané vcelku dobře a rychle to odsejpalo. Taky byly dobré vsuvky s přáteli z jiných kapel. Ale co si budem. Kniha je budována tak, aby ukázala, jak splnitelný je americký sen, když máte vůli a píli. Upřímně to Grohlovi přeju, ale raději si pustím Foo Fighters do sluchátek a na tenhle přeslazený koktejl rychle zapomenu.