Výmysl Smysl

Zručně komponovaná kniha – naznačenému dějovému oblouku předcházejí básně vycházející z dávných uměleckých reprezentací (domněle) lesbické lásky, jejíž představa se nejprve musí ustanovit – a poté modifikovat. Středobodem se stává tělo, nahlížené často až laboratorním pohledem ("pokouším se popsat tvoje tělo ale / umím jen krájet na kousky a porovnávat"), ale básně nejsou ani tak bezprostřední přehlídkou milostných aktů, spíš jako by často vznikaly za nepřítomnosti – tělesnost obmýšlet v představách. Jako zásadní element pak čtu v knize prostorovost – byt mimo dohled jako bezpečné útočiště s charakterem vakua, ale postupně nenápadně jako tísnící uvíznutí (samá malá místa – postel, kajuta, prastarý hrob). Přibývají ambivalentní obrazy ("nitka slin se rozpíná / mezi odtaženými rty"), něco se nepovedlo, "hra se sekla, a tak načítáš save" – odpoutání od těla, ale setrvání v mysli, sejití z jazyka (snad právě proto v této rozpolcené fázi jsou texty "rozlomené" na dvě strany). Nakonec snad, s vědomím vlastní proměny, pozvolné vyrovnání se/vyvázání se – skrz rezolutní akty (krysy požírající snímek bývalé milované) a přijetí sebe samotné jako autonomního prostoru ("zbylo mi jen sqautovat v sobě samé / vyhladit stěny oškrábat parkety"). Zajímavá práce s neuvedenými motty (když nejde odstup přímo v básních, tak takto) i s titulními nealfabetickými znaky – představoval jsem si ty závorky jako dvě těla, mezi nimiž má mezera pokaždé jinou podobu.