Po přečtení prvního dílu jsem vůbec nebyla zklamaná, ba naopak, a tak jsem logicky sáhla po další knize Vymazlených vražd. Nyní už jsem trochu tušila, co mohu od autora očekávat a i další nevšední příběhy se zajímavým rozuzlením si náležitě užít. Jednotlivým kouskům nechyběla nápaditost a napětí, které v člověku vyvolávají zvědavou otázku " Tak jak to, sakra, bylo ?". Zkrátka opět příjemně strávený čas odpočinku.

Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Už se ale neříká, že to může být řeka lepší. A VYMAZLENÉ VRAŽDY 2 jsou lepší než ty první. Předně větší orientací na postavy a jejich charaktery. Pachatel prvního případu je sice v konečném kontextu dost blbec, ale jinak mě přesun koncentrace od „proč a jak“ na „kdo“ (ve smyslu charakteru) přijde mnohem zajímavější a poutavější. V prvních dvou povídkách sice pořád jde o v podstatě oddechové žánrové čtivo, s již zmíněnými zajímavými charaktery, smyslem pro humor a dobovými odkazy, ale na vyšší úrovni (čtivosti, dosahu, spokojenosti) než v prvním svazku. Co dvojku ovšem zvedá ještě mnohem výše, je příběh poslední, který se z tradičního krimi mění v hodně hluboké a mysl zasahující psychologické drama, které ve čtenáři i po dočtení nechá čistě soukromé zmatení a řešení – kdo je zde vlastně oběť a kdo padouch? Musím říct, že ŽANETA mě dost rozsekala a ještě teď, kdy píšu tyto řádky, ji pořád přemílám v hlavě. NÁVOD NA ZABITÍ MANŽELKY (***), NEVĚRA ŇOUMY (****), ŽANETA (*****).