Vykořenění

Vánoční dárek pro starší snachu. Čtivé, současné, jemně ekologické, lehce moralistní až edukativní zejména v toleranci k LGBT? Místy humorné a předvídatelné? Ve třetí kapitole se Michel Houellebecq stává Allanem Hollinghurstem a Linie krásy končí na hranici? Je Vykořenění v závěrečné detektivce lehce inspirované Mapou a územím? Všechna tato témata mi šla hlavou jakoby z nadhledu nad textem, ale nečetlo se to vůbec špatně. Jen mi přišlo, že kdyby autor zvolil jedno stěžejní téma - odsun Němců z pohledu dneška nebo LGBT problematiku - bylo by to ku prospěchu věci. Toto bylo trochu roztříštěné s kolísavou úrovní. Malinko kočkopes, co chce hodně říct a trochu se to (z pohledu zralejšího čtenáře) nepovedlo. Podstatou je hledání sama sebe v jakési současno-budoucí tekuté době. A vlastně by mě to i hodně bavilo, kdyby autor v postavě polského fanatického kněze nerozehrál trochu nebezpečnou hru v duchu komunistických tradic. Do poslední stránky jsem Tadeuszovi dávala šanci a čekala určité zjemnění, zmírnění jeho zaryté pozice. Obrovská propast mezi křesťanskou a ateistickou optikou vykopaná mimo jiné i komunistickou minulostí, díky podobným příběhům stále poroste, ke škodě nás všech. Jiná věc je, jakou zkušenost s polskými kněžími má sám autor, ale pokud mu jde o toleranci a smíření . . . 3/2

Tato kniha měla svoje kouzlo. Detektivní zápletka a příběh, kterým se vině jakési zlo. Z některých scén mě mrazí, jiné bych více rozpracoval, ale to už je na autorovi. Kniha mi i po delším odstupu v hlavě zůstává, zvláště některé postavy, a to je co říct. :) Je třeba říci, že je to jakási představa autora, co by se stalo, kdyby... Nechápu některé komentáře...