Jak píše anotace, Vykopávka je značně inspirována snovými obrazy a v tomhle ohledu funguje hodně dobře. Holdujete-li tedy příběhům, kde logika nejen že dostává padáka, ale taky přes držku, právě jste našli nového komiksového kamaráda. Ovšem čekáte-li od Maxe Anderssona něco srozumitelného, obávám se, že narazíte. Tvrději než tvrdě. Ale k ději - no, ten žádný není. Lépe řečeno, je stejně proměnný jako sny samy. Což v praxi znamená, že se ledabyle opouští jedna dějová linie, aby se zvolna mohlo přejít na druhou, která pak přeskočí na třetí, čtvrtou… a tak dál, dokud noční můra prostě neskončí. Jde tedy spíše o sled volných asociací, než plnohodnotný vývoj událostí, a i když je to chvílemi krásně ujeté s občasnými záblesky geniality, stejně často člověk nechápavě kroutí hlavou, když výjevy přesáhnou hranici morální snesitelnosti. Jako celek tak u mě dílko pohořelo, protože pro jeho pochopení jsem příliš příčetný, ale svoje kouzlo bezesporu má. Stejně jako pár skutečně děsivých okamžiků.

Komiks byl hodně zajimavý a taky zvláštní......noční můra jak vyšitá ....jednou to přečíst rozhodně stačí :-)