Vyhořet může každý

Líbí se mi, že je kniha napsána z velké části formou rozhovorů. Žádné poučování a návody na život, ale jen osobní zkušenosti a rady několika známých osobností, které si prošly profesním a psychologickým vyhořením. To vše okořeněné komentáři člověka schopného velkého nadhledu, Radkina Honzáka. Jak je v knize trefně poznamenáno, vyhoření se pravděpodobně vyhne člověku bez ambicí, spíše línější povahy, z čehož vyplývá, že nejvíce ohroženou skupinou jsou lidé, kteří zvládají hodně aktivit, mnohdy workoholici, často lidé v pomáhajících profesích nebo v zaměstnáních, kde jsou neustále vystaveni stresu a nutnosti reagovat a komunikovat s lidmi. Syndromem vyhoření jsou ohroženi také lidé, kteří na sebe kladou vysoká měřítka, touží po dokonalosti a špatně snáší selhání. Přetěžují se, jedou doslova nadoraz, neumí odpočívat, snaží se všem vyhovět i na úkor sebe, jsou sami se sebou navzdory úspěchům mnohdy nespokojení. Vyhořet může opravdu každý, kdo přestává respektovat své energetické hranice. Naše energie je jako studna, ze které čerpáme energii pro život. Ale není bezedná. Když vodu ze studny vyčerpáme, trvá pak dlouhou dobu, než se studna zase naplní. Vyhoření se projevuje zejména psychosomatickými potížemi - celkovou únavou, ztrátou zájmů, stažením se ze sociálních kontaktů, podrážděností, bolestmi hlavy, břicha... Symptomů je celá řada, u každého je individuální průběh, ale když zavčasu rozpoznáme plížící se problém, můžeme předejít psychickému a fyzickému kolapsu, jaký si prožil např. Aleš Cibulka.

Smůla je, že jsem si k této knize odskočila během čtení knihy Radkina Honzáka Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, takže poslední třetinou knihy jsem si jen zopakovala, co už jsem přečetla jinde. Jinak je to pro mě takový nekompaktní slepenec milé a upřímné výpovědi Aleše Cibulky v rozsahu třetiny knihy, dvou krátkých rozhovorů s Dagmar Peckovou a Olgou Šípkovou (obě mám moc ráda), v nichž jsem se nedozvěděla nic nového. A taky jsem chvíli tápala, kdo klade otázky. Podivná Intermezza se mi nelíbila, ale chápu jejich slepovací účel. Nechápu, proč je jejich autorka uvedena jako spoluautorka za cca 4 strany textu plus 2 strany doslovu.