Vyhoření

Zajímavý námět - pohled na svět automobilů člověka, který denně rozváží jídlo na kole. Zpočátku jsem ho i litovala, ale ten konec...ten jsem nečekala. Akniha má hluboký podtext k zamyšlení. Do dvou třetin jsem hlavní postavě dávala za pravdu, pak velke wau ....Syndrom vyhoření udělá hodně, ale že až tak? Stačí tak málo, úsměv, komunikace, poděkování....

Kniha nabízí syrový a velmi současný pohled na život kurýra, který na kole rozváží jídlo po Praze. Je to knížka, která se čte poměrně dobře a má v sobě silné momenty, ale zároveň ve mně vyvolávala dost rozporuplné pocity. Na jednu stranu mě hlavní hrdina – právě ten kurýr – místy docela vytáčel. Jeho neustálé stěžování si na těžký život, na to, že si musí vydělávat „nohama“ a že když nebude dost jezdit, nebude mít z čeho žít, na mě působilo až příliš ufňukaně. Chápu, že jeho situace není jednoduchá, ale zároveň jsem se nemohla zbavit pocitu, že je to do určité míry jeho volba. Možností, jak se živit, je dnes přece jen víc, a to i bez vysoké školy. Na druhou stranu ale knížka nabízí velmi zajímavé a místy až překvapivě trefné postřehy o fungování dnešní společnosti. Autor umí dobře zachytit konzumní způsob života, tlak na výkon i absurditu některých každodenních situací. Silná je také rovina kritiky systému – třeba to, jak jsou auta ekonomicky i politicky podporovaná, zatímco ekologičtější způsoby dopravy zůstávají spíš na okraji, protože na nich jednoduše nevzniká takový zisk. Právě tyhle úvahy dávají knize hloubku a dělají z ní víc než jen příběh jednoho kurýra. Díky nim se z obyčejného každodenního ježdění po městě stává jakýsi obraz současné společnosti. Celkově mě Vyhoření bavilo a považuju ho za zajímavý vhled do života člověka na okraji pracovního systému, který je čím dál běžnější. Není to kniha bez slabších míst, ale rozhodně stojí za přečtení – už jen kvůli tomu, jak dokáže pojmenovat věci, které si často sami jen neurčitě uvědomujeme.