Vyhonit ďábla

O podcastu jsem sice slyšela, ale pustila jsem si zrovna nějaký díl, který mě nezaujal, tak jsem se nakonec s Terézií a Zuzanou setkala znovu úplnou náhodou až na Světě knihy. Zůstala jsem na rozhovor, který byl moc fajn, a tak jsem odcházela s podepsanou knihou a těšila se na čtení. Dozvěděla jsem se díky ní pár nových věcí, utvrdila se v mnoha svých názorech a opět si řekla, že je super, jak se doba mění, jaká témata dnes rezonují a jak je dobře, že mizí různá tabu a řeší se intimní věci. Kniha se díky dialogům čte lehce a zároveň poskytuje mnoho dat a informací, které předává stravitelnou cestou. Jen jsem si říkala, že možná pro mladší a méně zkušené čtenářky bych ještě nějaké ty vysvětlivky přidala.

Moc nerozumím negativním komentářům - kdyby byla přítomna konstruktivní kritika, neřeknu ani slovo, ale zde mi výtky přišly nevysvětlené a neopodstatněné. Kritizovat obálku je taky celkem bezpředmětné - vkus je subjektivní. Ale chápu, že starším čtenářům může připadat velmi explicitní a používané výrazy mohou být matoucí. Poslouchám podcast a souhlasím s tím, že se v knize pravidelný posluchač nedozví moc nového, tudíž je kniha spíše doplněk pro osoby preferující psaný text. Nicméně věřím, že jak podcast, tak kniha mohou pomoci mnoha mladým lidem. Já bych takový zdroj před deseti lety ocenila - člověk by se alespoň do jisté míry vyhnul porovnávání se s nějakým sezónním ideálem krásy, měl lepší dispozice k přijetí vlastního těla a naučil se vyžadovat konsent, aniž by se nechal do něčeho nutit. Komentář radící pustit si film pro dospělé ve mně evokuje pocit, že komentující knihu ani neprolistoval. Mně se knížka jako doplněk k podcastu líbila. Oceňuji, že holky přidaly kus sebe navíc v podobě esejí a jsem ráda, že se někdo na české scéně nebojí otevřeně mluvit o dosud tabuizovaných tématech.