Výdech

Já mám obecně ráda příběhy, které jsou hlubší než delší. Líbí se mi, když je nereálno propojeno s realitou tak natěsno, že se do světa nereálna vžiji s takovou dávkou reality, až tomu uvěřím. Některé příběhy jsou velmi silné, některé trochu slabší, lehce zdlouhavé, asi jen dva či tři nestály za větší pozornost, ale i tak jsem nenarazila na jedinou řádku, u které bych olitovala, že jsem ji přečetla. Nebude to čtení pro každého. Jistě ne pro toho, kdo nerad u čtení přemýšlí, neudrží pozornost nebo krok s hrdiny povídek. Mimochodem - povídky, skvěle zvolená délka. Všechny příběhy řekly to, co říct chtěly, nebylo nutné vatou plnit stránky popisem krajiny, pokoje, hospody...

Teda Chianga mám rád, jeho povídka Příběh tvého života mne kdysi dostala do kolen a četl jsem od něj i několik dalších výborných věcí. Proto jsem se na tuhle sbírku velmi těšil, ale mám z ní hodně smíšené pocity. Už první povídka O kupci a alchymistově bráně mne naladila dost negativně (holt nemám rád muslimy) a toto naladění mne provázelo po větší část sbírky. Četl jsem to napřeskáčku podle svých časových možností a buďto jsem se nudil, nebo mi některé z nich (Co se od nás čeká, Daceyho chůva) přišly jako vyložené nesmysly. Bohužel se zde našel opět jeden pseudonáboženský blábol ( v předchozí sbírce Bez boha je peklo, tady Pupek Světa), které asi Chiang ve tvorbě musí mít a já jsem na ně obzvláště alergický. Jediné, co se mi v této fázi čtení líbilo, bylo Velké ticho. Náladu mi nakonec zvedl (četl jsem ho jako předposlení) Životní cyklus softwarových objektů, cenami ověnčená (a zcela zaslouženě) novela a na konec závěrečná a výborná Úzkost je závrať ze svobody. Jak to celé shrnout? Celá sbírka pro mne stojí na dvou a půl vynikajících věcech, taže víc než tři hvězdičky dát nemůžu, když mi většina z toho přišla jako slovní salát. Chiangova tvorba výrazně upadla a i když sem tam pořád zazáří, povětšinou je to nuda.