Výdech

“Doufám, že cílem tvé expedice není jen hledání vesmírů, jež by se daly využít … Doufám, že dychtíš spatřit, vše co může vzejít … z výdechu vesmíru.” Základní premisa … forem života, jež vznikají, je nesčetné množství. Forem možností, jež vznikají, je nesčetné množství, a tak má autor sci-fi příběhů opravdu na výběr ... z možností – z námětů … tvořit … stvořit … alernativní světy, vesmíry, životy … nic z toho se nedá předpovědět, nic není nevyhnutelné, a (téměř) všechno je možné … a nebo, že by ne? Je snad ta hojnost forem, možností, zázraků … přeci jen něčím omezená? Limitovaná? Předurčená? Ted Chiang se takových a podobných otázek zhostil opravdu bravurně! Dal nám, čtenářům, možnost nahlédnout do spousty aletrnativních světů, zamyslet se na různými vice či méně fantastickými odpověďmi na otázky, které si my lidé klademe asi od nepaměti … od dob naší kolektivní nepaměti :-). V těchto povídkách se opravdu brilantně střídají otázky minulosti a budoucnosti, a z nich vzešlé … možnosti! A Ted Chiang nám tak dává šanci … je zahlédnout! “To, co jste viděl před chvílí, byla Brána vteřin” … “Zamrkal jsem, jako když se chcete zbavit přeludu oázy na poušti, ale výjev se přede mnou nezměnil.” (povídka O kupci a alchymistově bráně) Po první přečtené sbírce povídek si prostě autora musím hned zařadit mezi oblíbené, a určitě to není to poslední, co jsem si od něj přečetla. “Rozjímej nad zázrakem existence!” … ale hlavně … “Raduj se, že jsi toho schopen!” (povídka Výdech) “Doufám, že tě … poznání … nikterak nezarmoutí.” (tamtéž)

Bohužel půjdu proti proudu,a mám stejný pocit jako má knižní přítelkyně alnahu...musela jsem se do čtení nutit. Toto asi není můj šálek kávy.