Vycházky Palestinou

Tklivá knížka palestinského křesťana – právníka a aktivisty, jež na příkladu líčení jednotlivých autorových vycházek rodnou krajinou pojednává o ničení přírody, historické tvářnosti kraje a jeho genia loci. To se děje v režii radikálních židovských osadníků a v podstatě s mlčenlivým, nijak výrazně neproklamovaným souhlasem izraelských administrativních a justičních struktur, přestože jde o akce i z hlediska izraelského práva nezákonné (přinejmenším tak to Shehadeh vysledoval a podává). Tempo knihy i jednotlivých vycházek je povlovné, reflexivní, plné vzpomínek, impresí, všemožných odboček do historie či k příběhu vlastního aktivismu (v právních sporech a zpochybňování legitimity osadnického záboru palestinské půdy). Vším prostupuje silná nostalgie a melancholie, protože autor i čtenář na pozadí vzpomínek vnímá proměnu krajiny jednoznačně k horšímu: uzavírá se, rozděluje ploty a zdmi, ničí asfaltem a betonem nových silnic, dálnic a nevzhledných sídel, zároveň ovšem pustne, protože tradiční zemědělské hospodaření je původnímu obyvatelstvu znemožňováno… Autor se tam, ve své domovině, k níž pociťuje silné osobní a rodové pouto, přitom cítí čím dál cizejší. Dokáže se sice (asi zčásti i tím, že sám není muslim ani žid) pohybovat mezi Araby i Židy, ale přestává rozumět jejich pohnutkám a činům, jejich narůstajícímu fanatismu, vzájemné rivalitě. A právě v této „žalozpěvné“ lince je myslím největší síla Shehadehovy knihy. Jen škoda, že překlad (z angličtiny) není vždy ideální. Jistě šlo o náročné sousto, ale vícekrát jsem narazil na konstrukci či výraz, který zjevně kontextově jaksi neseděl. Také jsem si párkrát všiml určitých zmatků a nejednotností, pokud jde o podobu vlastních jmen. Nejsou to velké vady na kráse, ale škoda jich.