Vteřiny slunce a requiem

Něco mi v té knize chybí. Upřímně, čekala jsem trochu psychologické rozpoložení člověka, který má odhodlání něco v životě změnit, udělat něco jinak, než se od něho čeká, ale ono to tak není. Chvíli mi to připadalo, jako když čtu Ziburu, vstanu, nasnídám se a vyrazím na cestu.. no, a uz je zase večer a já ulehám pod hvězdami, abych ráno dělal to samé. Ty odchylky, kdy u někoho bydlí, mi přijdou úplně mimo. Camuse nečekejte, tohle nemá nic společného s existencionalismem, spíše topením jednoho člověka do hlubin podivna. To Cizinec je úplně jiná liga. Buď mi něco uniklo, nebo mi to prostě nesedlo. Zkusím jiný titul autora a k tomuhle se někdy vrátím, možná to chce čas.

V současné české próze něco jako zjevení - kombinace máchovského romantismu s camusovským existencialismem navíc střižená klímovsky fantaskními prvky. Mezi tím, co dnes u nás vychází, opravdu dílko jako z jiného světa, na které budu ještě dlouho po přečtení myslet.