Všetko, čo viem o láske

Knihu jsem dočetla před pár dny a vlastně pořád přesně nevím, co přesně si o knize myslet. Tak zkusím dát dohromady aspoň pár postřehů, co mne napadají. Text sám o sobě je napsaný velmi čtivě a je srozumitelný i v originále - četla jsem to anglicky a šlo to číst dobře. Takže pokud ten jazyk aspoň trochu umíte, dá se to zvládnout. Knihou jsem vlastně prolítla velmi rychle. Z této stránky si nemám nač moc stěžovat. Autorka tu shrnuje svůj dosavadní život - jeho eskapády se vším všudy a snaží se z toho nějak čtenářům předat nějaká poučení a vývody, ke kterým se průběžně dostala na základě svých zkušeností. Věnuje se, jak už název napovídá, hlavně lásce - hledání vztahů s muži, prozkoumávání vztahů s přáteli, snaze vybudovat si nějaký vztah sama k sobě - hledání sebe sama. A je to jedna velká divočina. Přiznám se, že se úplně neztotožňuju s tím, jakým způsobem autorka vedla život ve svých náctiletých a "dvacítkových" letech - alkohol (hodně alkoholu!), drogy, vztahy na jednu noc, párty několikrát do týdne... tohle nikdy nebyl můj styl. Autorku nicméně neodsuzuju, každý ať si žije dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Nicméně faktem je, že v tomto ohledu šla kniha docela dost mimo mne. Zároveň ale z těch jejích karambolů vycházela určitá uvědomění si, čím a jak si autorka kde ubližuje a jak by to mělo být lépe. A byť se k tomu autorka dostává někdy dost strastiplnou cestou, tato stránka knihy byla docela zajímavá. Konec knihy mi ale v některých věcech přišel už trochu repetitivní a já pomalu ztrácela zájem a trochu i trpělivost. Nakonec je tedy mé hodnocení průměrné.

Za mě recepty naprosto zbytečné. Nepotřebuji si číst, jak mám udělat vajíčka...