Všechny cesty vedou do Santiaga

Od autora mám ráda všechny knihy, tahle se mi však přijde prozatím nejlepší. V téhle knize je krásně vystižená atmosféra pouti do Santiaga, světlé i méně jasné chvilky o které se autor podělil. Také jsem ráda četla rozhovory s jinými poutníky, jejich motivace, sny a postoje. Jsem trochu introvert a obdivuji každého, kdo dokáže za pár dnů pokecat s tolika lidmi :-D Klasicky ani tady nechyběl typický humor známý z předešlých knih, ale v tomhle cestopisu je mnohem více hlubších úvah a myšlenek a to bylo velice inspirativní. Také jsou hlubší a vnitřnější i příběhy mnohých lidí kolem a mnoho z nich mě chytlo za srdce. Autor dokáže cestu a navštívená místa popsat tak živě, že s trochou googlení jsem měla pocit, že jsem tam taky :- ) Zaujali mě i mnohé zajímavosti z historie a samozřejmě opět krásné ilustrace. Knihu jsem četla delší dobu, ale s radostí – je to sbírka menších příběhů na jedné cestě, které je škoda přečíst za den a také mi bylo smutno, že kniha se blíží ke konci.

Číst si o putování do Santiaga je pořád něco, co mne baví čas od času vyhledávat. Takže přečíst si další knihu Ladislava Zibury, která se věnuje právě tématu camino de Santiago, byla jasná věc. No a byla to fakt pecka. Od autora jsem četla již víc knih, takže jsem se těšila, jak se opět ponořím do poutavého vyprávění z cest. A dostala jsem to, co jsem čekala. Nejen popis cesty a toho, co na francouzské stezce do Santiaga lze vidět, ale také plno silných lidských osudů, přátelství, setkávání, lidskosti. A to vše zabalené do specifického stylu psaní plného lehkosti a humoru. A opět - jako u jiných knih Ladislava Zibury - to tu ve mně vzbuzovalo chuť se zabalit a okamžitě někam vyrazit pěšky na výlet. Tohle mohu maximálně doporučit.