Všechno je v pohodě

Proboha, zděsí se Jess, když v prestižní newyorské bance nastoupí na nové místo a v kanclu už sedí Josh, její protivný spolužák z vysoké školy... Oba jsou úplně jiní, Jess černoška, feministka, liberálka, Josh běloch, konzervativec, někdy Jess připadá, že i rasista... Jenže to je ten problém... Jess spousta věcí připadá... V hlavě i srdci má občas zmatek, protože moc neví, kým je... Chová se jako správná černoška, feministka, liberálka? A když se tak chová, jsou všechny její skutky a výroky opravdu upřímné? A pak je tu samozřejmě ta mrzutost s Joshem, z něhož se vyklube celkem příjemný kluk, pak dobrý kamarád a nakonec i skvělý milenec... Knížka Všechno je v pohodě je v prvé řadě milostný příběh, ne žádný vážný sociální román, který do hloubky řeší neduhy americké společnosti, což by možná někdo mohl podle anotace očekávat... Jiskří originálními hovory mezi dvěma hlavními hrdiny, ale někdy už se mi zdálo, že postavy až příliš "intelektuálně" žvaní a krácení textu by možná nebylo od věci... Někdy vám poleze Jess na nervy a Josh se bude chovat až moc jako správný skautík... Konec vám možná bude zavánět červenou knihovnou... Já měla při čtení smíšené pocity, kolikrát mě nebavilo, jak Jess s Joshem plkají, ale pak se tam objevila vtipná replika či situace a mě to zas strašně začalo bavit... Jenže jak se tenhle model opakoval, výsledný dojem z knihy nakonec zůstává trochu rozpačitý... Ovšem takové čtenáře Sally Rooney by podle mě bavila moc... Hodnocení: 3,75 z 5 P. S. Když postavy prohlásí, že všechno je v pohodě, samozřejmě v pohodě není vůbec nic... P. P. S. Knížka je nyní opět velmi aktuální, neboť se odehrává v době, kdy prezidentské volby vyhrál Donald Trump, který o prezidentské křeslo v současné době opět bojuje...

Hlavní hrdinka byla fakin´ snowflake, která mi lezla na nervy svým pokrytectvím, neuvěřitelnou arogancí a ve chvíle, kdy něco nebylo podle ní, tak okamžitě viděla jako rasismus, urážela se a myslela si, že sežrala všechnu moudrost světa. V některých situacích, kdy jí byla způsobena křivda jsem viděla situace, které se dějí všem holkám na světě - a s barvou kůže to prostě nesouvisí, ona ale pořád argumentovala, že to je proto, že je afroameričanka. Situace, kdy jsem opravdu skřípala zubama: Nabídli jí několikrát, jestli se v rámci práce nechce zúčastnit dobrovolného dne s dětmi, opakovaně odmítla a pak se urazila, že jí neřekli, že ty děti budou černé, že v tom případě by do toho šla! Není tohle rasismus naruby? Ke klukovi, který ji měl rád, záleželo mu na ní, staral se o ni, dokonce ji i nějakou dobu živil, se chovala naprosto otřesně. Trochu jsem v tom viděla hlavní hrdinku Ifemelu z Amerikánky od Chimamanda Ngozi Adichie, tam jsem měla naprosto stejné pocity. Některé pasáže navíc byly celkem nudné a trochu předvídatelné, včetně toho, jak to asi dopadne.