Všechna ta krev, co nás spojuje

Za mě úplně zbytečná kniha. Pokud chcete znát příběh, stačí si přečíst doslov, kde zjistíte, že o Benderových se nic neví, a ušetříte si 300 stran otřesných dialogů, plochých postav a neustále se opakujících pasáží, bez kterých by kniha měla tak půlku stran. Já dočítám knihy, ale tohle opravdu nešlo, takže jsem se po třetině rozhodla udělat si lepší den, přestat číst a spokojila se s tím doslovem

Po V zahradě zášti jsem se autorčiny druhé knihy nemohl dočkat, bohužel jsem po jejím dočtení zůstal dost na rozpacích. Podle mě autorka tak trošku nachytala samu sebe. O rodině Benderových se toho ví opravdu málo, a i ty málo, co se ví, jsou povětšinou jen spekulace. Napsat tedy historický román o takové rodině, který by měl jejich život pravdivě odrážet, nemůže být jednoduché. A tady je ten problém, nic jsem se o rodině nedozvěděl. Přišlo mi, že autorka sama moc nevěděla, jak celou knihu uchopit. Pořád se jedná o historickou beletrii, či-li se dá očekávat, že tam bude něco málo domyšleného. Tohle je ale podle mě čistá fabulace. Bohužel ani ta dobře nefunguje. Byla to prostě nuda. Už od začátku je vám jasné, jaká bude hlavní zápletka, a tak to taky zůstane. Neustále jsme se tak točili v kruhu, který se nikam nevyvíjel. Popravě už bych víc ocenil, kdyby autorka knihu podala záměrně jako fabulaci, která je rodinou jen inspirovaná. Nedostatek informací se takhle odrazil i na postavách, které byli strašně ploché a bez charakteru. Je to škoda, protože po první knize je jasné, že autorka rozhodně psát umí, jen si tady podle mě nešťastně zvolila téma.