Vrcholový nádech

“V horách ne vždy zvítězíme nad přírodou, ale vždy máme šanci najít něco, co nás uvnitř promění.” Marek Novotný je jeden z nejznámějších českých horolezců. A právě v této knize nám popisuje výstupy na několik osmitisícovek, které absolvoval bez použití kyslíku a výškových nosičů. Někdy jde sám, jindy s dalšími horolezci. A vždycky ho po celou domu doprovází příroda. Žádný výstup se neobejde bez vyčerpání, pokory, ale i radosti, když se podaří dosáhnout cíle - to pak není potřeba slov. Často byl na dně svých fyzických i psychických sil. Mnohokrát se musel spolehnout jen sám sebe, protože lezl sám a nikdo na pomoc nemohl přijít. Před Markem a ostatními horolezci smekám. Obdivuji je za to, že se do něčeho takového vůbec pouští, ale i za to, že poslouchají svoje tělo a poznají, kdy je čas se vrátit zpátky do tábora. Celá kniha je neskutečně čtivá, tak autentická a plná adrenalinu. Zažijeme s Markem nejeden nebezpečný okamžik. Nejsem horolezec, ale do hor chodím ráda. A proto jsem si knihu opravdu užila a četla jsem ji s nadšením. Vše doplňují fotografie, které jsou nedílnou součástí knihy a skvěle tak doplňují vyprávění.

Láska k horám tady tryská z každého řádku. Odhodlání, zarputilost a respekt, s jakým Marek přistupuje při útocích na nejvyšší horské štíty je obdivuhodná. Hodně dobře to ilustruje už předmluva, kterou napsal jeho kamarád: Když jsem se ho po pár minutách kulhání a klení zeptal, jak na tom je, odvětil: "Kolik ještě?" "Asi sto kilometrů", říkám. "To už dám," ujistil mě. Závod jsme vyhráli a následné vyšetření ukázalo, že kotník je zlomený. Přesto mě Vrcholový nádech hned na začátku skoro ztratil: Neskutečná krása, přistáváme na kukuřičném poli... byl to ten nejvíc nejkrásnější pohled na světě... rozhodl se, že odstartuje dron a natočí tu nádhernou scenérii... neuvěřitelné záběry vloženy do úžasného dokumentu... moje krásná žena... odpověděla úplně překrásně... a na druhou otázku odpověděla nejůžasnějším způsobem... První část je tak pozitivní a hemží se co nejtuntíkovatějšími adjektivy, až jsem z toho byl až v depresi. Naštěstí to je jen první část a zbytek knížky už vypráví Marek normálně:) Dost věcí se opakuje pořád dokola, stejně jako se opakuje rvaní se se skalami a nehostinným prostředím. Všechno to pak zdařile shrnuje úplně poslední část, odpovědi na otázky, které člověka napadají jako první: kolik váží krosna, co se jí, kolik to stojí, kam se chodí na WC, co dělat, když onemocníte... A úplně nejlepší jsou přiložené fotografie. Klidně bych si koupil 300-stránkovou knihu takových fotek jen s komentáři. Dokonalé.