Vox

Teda musím říct, že tohle bylo na poslech vysloveně nepříjemné. O to nepříjemnější, když člověk pozoruje, co se děje ve světě, a jak se ve světě "brojí" proti různým skupinám lidí, tak to o to víc působilo reálněji a děsivěji. Člověk se u knihy může 100x ptát, jak je tohle možné a jak to mohli dopustit, že se ta společnost dostala tam, kam se v knize dostala. Ale když vidíte události z našeho reálného světa, tušíte, že na světě je dost pomatených lidí, kteří by bojovali za prosazení některých opatření a omezení a kniha by nebyla tak úplně daleko od reality. Kniha byla patrně inspirovaná Příběhem služebnice, aspoň mně to tak přišlo, ale vůbec se nezlobím. Myslím, že podobná literatura je zapotřebí jako varování, aby se lidé rozhlíželi kolem sebe, snažili se být racionální a nebáli se bránit proti věcem, které nejsou správné. Hodnocení dávám slabší 4 hvězdy. Hlavně kvůli tomu přesahu, který v knize vidím, dávám 4 hvězdy. Co se zpracování týká, dala bych spíše 3 hvězdy. Přišlo mi, že na některých místech autorka některé věci trochu uspěchala, moc je nevysvětlovala a používala zjednodušující řešení, aby příběh posunula směrem, který chtěla. To byl asi pro mne největší kámen úrazu - zkratkovitost a zjednodušení v místech, kde bych spíše ocenila, že nám autorka detailněji představí, jak došlo k věcem, ke kterým došlo. Každopádně kniha stojí za pozornost, určitě mohu doporučit. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání Barbory Goldmannové, jejíž narace mne uměla dobře vtáhnout do děje - děkuji za to.

Dát každé ženě, dívce, dokonce i maličké holčičce na ruku "náramek" a přidělit jí limit sto slov na den. To je nápad! A pokud řekne o slovo víc, přijde elektrický šok, který se s každým dalším slovem bude stupňovat. Hezká představa jak ženy přesunout na jejich pravé místo - do domácnosti k plotně. A ani u toho nebudou brblat. No a pokud má náhodou vaše malá dcera noční můru, kdy křičí a počítadlo "náramku" jede pořád dál… Všechny předchozí komentáře u této knihy zmiňují Příběh služebnice od Margaret Atwood, z něhož čerpala inspiraci a je to pravda. Na druhou stranu většina příběhů má nějaký svůj vzor a přesto je něčím originální. A toto je román, který má zajímavé téma, realistické postavy, dobré dialogy i nečekané zvraty. Pravda, závěr je dost velký happyend, ale co už, všichni přeci občas potřebujeme dobré konce, ne? Stručně: nebylo to špatné. P.S. Po dočtení příběhu si představuji, jaké by to bylo, mít jen 100 slov na den a za ty nadpočetná dostávat rány.