Vox

Dát každé ženě, dívce, dokonce i maličké holčičce na ruku "náramek" a přidělit jí limit sto slov na den. To je nápad! A pokud řekne o slovo víc, přijde elektrický šok, který se s každým dalším slovem bude stupňovat. Hezká představa jak ženy přesunout na jejich pravé místo - do domácnosti k plotně. A ani u toho nebudou brblat. No a pokud má náhodou vaše malá dcera noční můru, kdy křičí a počítadlo "náramku" jede pořád dál… Všechny předchozí komentáře u této knihy zmiňují Příběh služebnice od Margaret Atwood, z něhož čerpala inspiraci a je to pravda. Na druhou stranu většina příběhů má nějaký svůj vzor a přesto je něčím originální. A toto je román, který má zajímavé téma, realistické postavy, dobré dialogy i nečekané zvraty. Pravda, závěr je dost velký happyend, ale co už, všichni přeci občas potřebujeme dobré konce, ne? Stručně: nebylo to špatné. P.S. Po dočtení příběhu si představuji, jaké by to bylo, mít jen 100 slov na den a za ty nadpočetná dostávat rány.

Přišlo to plíživě a spousta lidí nevěřila, že by to mohlo dojít až tak daleko. A pak najednou bum a diktát přísného patriarchátu umlčí veškeré svobodné hlasy. Člověku je z toho úzko, pokud si trochu všímá dění ve světě, protože se to možná ještě v takové míře neděje, ale náznaky a první pokusy omezovat práva žen a menšin, už tu jistě jsou. Pokud se vám líbil Příběh služebnice, nebo třeba Stepfordské paničky, rozhodně knihu doporučuji. Jenom malé varování - větší část knížky jsem byla neuvěřitelně naštvaná, když jsem sledovala všechny ty odporné, zbabělé, slabošské kreatury, považující se za ctihodné chlapce a muže, a přitom to byly jen obyčejné zrůdy. Představte si moderní Ameriku, kde se k vládě dostane tzv. hnutí Ctnostných - náboženští fanatici prosazující naprostou nadvládu mužů nad ženami zabalenou v kázání původních křesťanských hodnot a tradičního rozdělení. Ženy přijdou téměř o vše, jsou jim zabaveny pasy, mobily, notebooky, všechny knihy, dokonce i kuchařky, jsou jim obstaveny účty, přijdou o přístup k veškeré elektronice. Jsou nuceny opustit zaměstnání a stát se poslušnými dcerami, manželkami a matkami, starajícími se o domácnost a rodinu. A aby se snad proti tomuto novému uspořádání nemohli vzpouzet, seberou jim muži i jejich hlas. Pod hrozbou bolestivého trestu je jim již od dětského věku vyhrazeno 100 slov na den. Propaganda a vymývání mozků už ve školách. Drsné tresty za mimomanželský i předmanželský sex a nemorální chování (třeba polibek mezi puberťáky) pracovních táborech bez nároku na jakékoli slovo, koncentrační tábory pro LGBT+ komunitu. A sérum - rozpustné jednoduše ve vodě - které má umět vyléčit poškození té části mozku, díky které rozumíme slovům a jejím výrazům, a umíme je také správně používat, poruchy řeči tzv. Wernickeovy afázie, které má vyvinout hlavní hrdinka neurolingvistka Jean pro údajně zraněného prezidentova bratra. Co když je ale všechno jinak? Co když chtějí sérum použít k naprostému umlčení žen a způsobit efekt Babylónské věže ve zbytku světa, aby ho ve svém fanatickém šílenství mohli ovládnout? Co byste v takovém případě dělali vy? Opravdu mě to pohltilo a čtyři hvězdy dávám za trochu zbrklý a příliš rychlý konec. A taky malinko předvídatelný. Jinak knihu ovšem vřele doporučuji.