Vosy v láhvi

I o válce se dá psát s humorem a tak, že román místy vyzařuje pohodovou atmosféru. Děj pádí vpřed a postupně se projevují i vážnější tóny ve vyprávění i nějaké to ironické pomrknutí, odkazující k dnešní době. Chápu, že se děj odehrává za války i to, že byl autor veden snahou o maximální realističnost, ale smrti jedné z postav mi bylo vážně líto... Celkově palec nahoru, nemohl jsem se od četby odtrhnout.

Četl jsem autorovy předcházející tituly, které sice patří do žánru populárně naučné literatury, ale jsou psané nesmírně zábavně. K románu jsem však přistupoval s jistou dávkou nedůvěry. Nicméně mne vůbec nezklamal. Humor střídá napětí, děj pádí vpřed a nakonec mne vtáhla i romantická linie příběhu, ačkoliv si jinak na zamilované příběhy moc nepotrpím. Už dávno se mi nestalo, že bych se od nějaké knihy nemohl odtrhnout, tentokrát ale ano. Román si na nic nehraje, nepředstírá experimenty s formou, ani nějaké hlubokomyslné úvahy. Když se však člověk po dočtení díla nad osudy a postoji hrdinů zamyslí, nechtěně mu dojde, že předválečná Francie nemá k dilematům současnosti vůbec daleko. A to mi přijde jako největší deviza. Vosy v láhvi jsou nesmírně čtivé a přitom vůbec ne hloupé.