Voolik na cestách

Tahle kniha se mi zdála dle anotace a vizuálu jako zajímavá čtenářská záležitost, ale rozhodně nenaplnila má očekávání. Bez diskuze má svoje klady, ale pro mě zde byla i hromada záporů, které mi nešly přehlížet. Když začnu tím druhým v pořadí, tedy zápory, tak především byla šíleně dlouhá! Chápu, že bylo potřeba, aby Voolik něco zažil, někoho potkal a duševně povyrostl, ale těch zvířat a různých tvorů na mě bylo prostě strašně moc a já jenom odpočítávala, kdy se konečně dostaneme na konec putování. Knížka byla rovněž bohatě ilustrovaná, ale mně se ilustrace nelíbily. Nemám tenhle styl ráda, i když po čase jsem si na ně aspoň zvykla. I ono otrocké opakování (Voolikovo vysvětlování) kdo je a co hledá, mi už po pár kapitolách prostě lezlo na narvy. Na druhou stranu, vlastně se mi líbilo, jak každý osobní příběh byl zakončený veršovaným poučením, které nebylo nijak násilné a výborným nápadem byla mapka putování. Na té jsem byla vylepena furt. I konec a setkání všech kamarádů na konci bylo pěkné a dojemné. Suma sumárum, pro mě průměr, který nenadchne a neurazí. Docela by mě zajímalo, jak by na knížku reagovala věková skupina čtenářů, na kterou je zacílena. To bohužel posoudit nedokážu. Ale třeba by byly děti nadšené. Můj malý čtenář je ještě příliš malý na to, aby se stal ukazatelem.

Je to milá kniha pro děti s nekomplikovaným příběhem. Příběh je dynamický prvkem putování (á la Odysea či Slepicka a kohoutek) a seznamování se s neustále novými zvířátky a podněty. Příběhy v sobě skrývají poučení, ale zároveň nejsou moralizující. Kniha obsahuje velké množství ilustrací (na každé straně 1), které vhodně doplňují příběh. Nadchla nás mapka znázorňující Voolikovo putování. Po každém čtení jsme se museli dívat, kde teď Voolik je a kam jde. Děti si zapamatovaly jména všech zvířátek i jejich podobu, to bylo nad moje síly. Hodnotíme kladně a doporučujeme i pro začínající čtenáře.