Volné verše

Moderní poezie je fajn. Pseudointelektuální exhibice už méně. A tahle sbírka se nejdřív tváří jako fajn moderní poezie, a pak se zvrtne v tu exhibici. Takže za mě dvě hvězdy a ta třetí je za to, že inspirovala Paliva k napsání komentáře, který je lepší než celá kniha. ;-)

Bom dia! Jako básník samozřejmě pohrdám všema ostatníma básníkama, igelitkama a nealkoholickým pitím. V rámci pohrdání jsem si tedy zakoupil knížku Ondry Hanuse, muže, který již v útlém věku vypadá jako skinheadská verze Tomáše Halíka, že ji přečtu a pak jí budu jaksepatří pohrdat alespoň tři hodiny. Ale ono nene! Ještě že jsem v kavárně seděl, jinak bych spadl. Hanus valil ze začátku kariéry sonety, ale těm já rozumím asi jako ženská ofsajdům, takže jsem to ocenil tak, že jsem dělal takové to "hmmm," které nic neznamená. S volnejma veršama mi ale zatloukl palici do hlavy, až mi mozek vytekl do kafe. Sbírka je rozdělená na čtyři valby, přičemž první je lehce spirituální či co, no prostě takový to děkuju vám andělové od Ivety Bartošový, ale i tak je to skvělý. To je ovšem pořád prd proti tomu co si Hanus nachystal do dalších třech částí, který to už valí pěkně z kopce a do vět se zamotávají témata a slova jako potraty, važíny, dělohy, prdele, zkurvený životy a podobné. Co jiného si může mladý člověk přát že? To je samozřejmě řečnická otázka, mladý člověk si může přát mnoho, třeba cédéčko Slayer, pizzu, láhev dobrého vína - nebo vysavač, ano, i tací jsou mezi námi. Každopádně teď držím v ruce sbírku Elsy Aidsa, co jsem tu před týdnem vychválil a říkám si, jak ji Hanus strčil do kapsy a ještě na ni nasral. Nejlepší sbírka jakou jsem kdy četl. 10/10