Volemanovy příhody

Moje seznámení s Volemanem, ikdyž pár jeho příběhů už jsem už četl v komixových antologiích a dokonce jsem ho viděl živého při křestu Nikkarinovi knihy, i s nerozlučnou paličkou. Můj první dojem je, že je to rychlošípák, ale ne z toho období, kdy pohlaví nehraje roli a všechny situace jdou ještě vyhrát. Správný kluk má holku, která je občas pěkně protivná, správný kluk také někdy nevyhraje rvačku a tak mu nezbývá než to okecat, a vůbec, k tomu aby mohl být správnej, musí být aspoň občas trochu špatnej. Ale to rychlošípácké srdce v něm bije bez pochyby. Týden po přečtení: jdu se ženou do krámu, na hlavu nasazuji už pár dnů nezbytnou kšiltovku. Cože, proč kšiltovku? Je mi čtyřicet a kšiltovku jsem nikdy nenosil! Aspoň že ještě nemám za pasem paličku :o

Opravdu megaformát, který předurčuje sešit pouze k ležení nahoře na řadě jiných knih, na výšku se to nevleze nikde. Potěšil mě rozhovor s Jirkou G., ve kterém si na nic nehraje a ukazuje svou klukovskou romantickou duši, která v té hektické Praze sice vydržela, ale nakonec stejně utekla blíže k přírodě. Některé Volemanovy příhodičky si pamatuju z novin, je fajn to mít takhle pohromadě, i když o nic zásadního vskutku nejde. Příjemný počin, který mě přesvědčil dosehnat si zbylé dva sešity Volemana, které zatím nemám.